Kavárnička

Dneska sme s Anet šly nakoupit. Cestou jsem se potřebovala stavit v divadle, dát jednomu herci podepsat smlouvu. Když sme pak kráčely směrem Kauf, dostala se nám do cesty cedule od jedné kafárny, kde bylo napsaný frapé... Anet napadlo, že bysme se tam mohly cestou zpátky stavit a dát si - ani nemusela přemlouvat :)

Ta kafárna je vedle galerie na náměstí Míru ve Zlíně. Schází se k ní po krátkých schůdkách, má parádní dřevěnou podlahu a na stěnách visí zajímavý obrazy. Celkově má pěknou atmosféru. A pozoooor!!!! Mají tam MARLENKU!!!! Big plus! ;)

Anet si dala to frapé, já latté - se nám to i veršuje :D sedíme si tak a najednou kolem oken proběhně žíznivá oranžová čára, která až moc nápadně připomínala Ondru. Anet chtěla vyběhnout, ale v rámci kultivovanosti toho místa sme se rozhodly zavolat - už sme byli 3.

Bylo to super posezení, jedinou kaňkou se stal přiopilý, zřejmě i bláznivý pán, který se chtěl mermomocí hádat se servírkou... bylo mi jí líto, příjemná holka, dala nám i bonbonky navíc :P nakonec sme ještě dostali zákaznický kartičky - za každou návštěvu razítko, za 9 návštěv kafčo zdarma... to se přece vyplatí. Ale to není vše, jako bonus se ještě každý 4 měsíce kartičky slosovávaj a vítěz dostane jednu grafiku z galerie. Takže naše nová oblíbená kafárna je na světě :)

Velikonoce

Konečně sou zas další Velikonoce oficiálně za námi. Musím se přiznat, že tenhle svátek mám ze všech existujících i fiktivních ráda nejmíň. Kdybych třeba bydlela v USA nebo ve VB, mohla bych je mít i ráda, ale nebydlím, takže nic nebude. V ČR je na Velikonoce velká nevýhoda být holkou. Několik dnů dopředu se musí vygruntovat celej barák. Chlapi by určitě namítli, že oni taky uklízej... jenže oni uklízej, bo se jim chce, holky musej uklízet, i když se jim nechce, což dokazuje sms, kterou sem v sobotu dostala od Peťánka, kde se mně ptá, jestli se mi nechce utýct od úklidu. Samo, že chce, ale já na to holt můžu zapomenout.

V den Velikonoc to je nejhorší, jako holka musíte vstávat co nejdřív, bo ti malí parchanti se tak těší na pomlázku, že ani pohádky je nezajímaj. Letos přišli první o půl 8! Nejhorší ale je, že fakt celej víkend dřete, barvíte vajca, pečete berana, chystáte občerstvení a dopadne to tak, že vás malí zmetci ještě za to zmlátí a vy jim musíte ještě na oplátku dát nějakou odměnu. Být po mým, staly by se za to z nich moje pokusný živý terče.

Když přijde na tenhle svátek, stává se ze mě feministka. Jak sem napsala do dotazníku pro VZP (šlo o soutěž o kameru ;) ) nejlepší Velikonoce by pro mě byly takový, že by se role obrátily a já bych se mohla těm sadistickým frackům pomstít.
Haleluja, volové :D - znalci policejní akademie Izera a Dobrodinskýho vědí :)

Zemřel Arthur C. Clarke

Včera v noci zemřel ve věku 90 let jeden z nejznámějších spisovatelů sci-fi literatury A. C. Clarke. Přestože se jenom málokdo dožije tak úctyhodného věku, celkem mě to zaskočilo.
Clarke byl typ spisovatele sci-fi, který své povídky zakládal na pravděpodobně možných vědeckých teoriích. Sám byl fyzik, takže to moc dobře věděl. Kvůli oné technické propracovanosti mě taky trošku nudil, já totiž fyzik nejsem a nikdy nebudu, naštěstí dokázal rozpracovat i příběhy, takže jsem si na jeho románech a povídkách našla "to své".

Bezpochyby byl Clarke jedním ze spisovatelů, které jsem četla, aniž bych ještě věděla, že jsou známí. Byli to mí osobní guru sci-fi a ti přece nestárnou ani neumírají... Takže A. C. Clarke teď určitě někde ve vesmíru letí černým obeliskem vstříc technicky vyspělejším civilizacím a nejspíš se ještě cestou zastaví, aby prozkoumal Rámu a pozdravil HALa.
Pozdravuj za nás hvězdy A. C.

Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.

A.C. Clarke

Antiples

Včera proběhla jedna z nejzajímavějších akcí našeho UTBčka, antiples. V podstatě jde o to, že když přijdete v masce, máte vstup zadara, takže se dá říct, že to je jakýsi maškarní. Loni jsem z téhle akce byla jako prvačka nadšená, takže letos jsem se těšila už měsíc dopředu.

Ale opět se přihlásil "kámoš" Murphy se rčením, že když se na něco těšíš, tak to zásadně dopadne katastrofálně. Přišlo tak 1200 lidí, přičemž kapacita klubu je 800, hrály kapely s muzikou, kterou můžeš maximálně tolerovat a koruna na tom všem byla, že ste se nemohli ani opít, bo u barů se stálo tak půl hodiny.

Masku jsem v nadšení vymýšlela tak měsíc, sháněla rekvizity, barvu z umělé krve budu mít na rukách ještě dlouho. Ale ouha, nakonec tam byly další 2 mrtvý nevěsty. Doufala jsem, že se ke mně štěstí zas po dlouhé době přihlásí a že mám reálnou šanci vyhrát soutěž o nejlepší masku. Zase vedle, soutěž vyhrála sice mrtvá nevěsta, ale ta měla i ženicha. No, nebudu lhát, naštvalo mě to. Nejhorší pak bylo chodit tam okolo a poslouchat gratulace k vítězství a vysvětlovat, že jsem vyhrát nemohla, bo porota neuznala mou masku jako masku, bo byla příliš realistická než aby to byla jenom maska...
takže antiples bych nazvala zklamáním a když bude zas něco pořádat studentská unie, hodně si rozmyslím, jestli jít nebo ne.

Rockstar

Právě sem se rozhodla přidat si na blog první video. Je to klip od kapely Nickelback - Rockstar. Právě mi totiž tahle písnička zní z počítače a přistihla sem se, že si ji fakt užívám. V klipu hraje i dost známých lidí, z těch míň poznatelných bych chtěla upozornit na Mosse ze seriálu IT crowd, trhá si tam vlasy kolem času 2:11. Kdo umí trochu anglicky, tak si určitě užije skvělej, přímo luxusní text (míň jazykově nadaní sou určitě taky šikovní a text si lehce najdou na netu, když budou chtít) ;)

Trapáááás

No, tak sem se právě suprově předvedla. Chtěla sem konečně napsat další zprávu na blog, když sem zjistila, že si nepamatuju heslo, ani přístupový jméno. Takže rychle klik na Zapomněli jste heslo? a jak si tak čekám, až mi přijde aktivační mail, přemýšlím nad heslem, zkouším, zkouším a nic. Když mi přišel mail a já zadala ten kontrolní shrekovskej nápis, najednou sem si uvědomila, jaká sem trubka. Přihlašovací jméno v závorce e-mail neznamená nic jinýho než že přihlašovacím jménem není nic menšího než e-mail a pak se mi vybavilo, jak krásně složitý sem si vymyslela heslo, abych vyzkoušela, jak mě může až pochválit ta trubička, co měří bezpečnost hesla :D no, prostě pořádnej soukromej (teď i veřejnej) trapas!
Nejlepší na tom je, že si vždycky, když takhle o vlásek uniknu hrozbě nedostání se na svůj účet, si slibuju, jak si to heslo a jméno napíšu někam, abych ho našla, kdyby bylo potřeba... chyba lávky, udělala sem to jednou a stejně ten papírek v zápětí ztratila a našla po asi 5 letech, kdy už sem ani nevěděla, od čeho je. Holt, sem asi beznadějnej případ