Garfield

Ten ví, jak žít. Jídlo, spánek a válení.... nesnáším pondělky =D

 

Garfield je prostě Garfield. By mohl být něco jako kazatel, protože káže pravdu pravdoucí.

Blood +

Kdysi sem slíbila napsat něco o tomhle anime. A to bych nebyla dobrá slibotechna kdybych to nesplnila. (I když s odstupem XD)

V podstatě je to v pořadí druhý anime seriál, který sem viděla celý. Doporučila mi ho Anet, která se mnou tehdy ještě bydlela na kolejích (fňuk fňuk) a já brzo pochopila, proč se od toho nemůže odtrhnout. Příběh se ze začátku zdá docela jednoduchý… příšery + bojovnice = jasná story… ale nee. Hlavní hrdinkou je Saya, studentka stření školy v Okinavě (JPN). Studentkou je už celý rok. Co bylo předtím si ale nepamatuje. Ujal se jí lidumilný bývalý voják USArmy, který zároveň adoptoval i dva chlapce – Kai a Riku. Sayin život se změní ve chvíli, kdy se vrací večer do školy pro cvičky. Objeví tam mrtvolu svého učitele a napadne jí netvůra. Zachrání ji záhadná postava v černém. Když už to vypadá, že je s nimi oběma ámen, řízne se cizinec do ruky a dá Sayi napít své krve… v tu chvíli se Saya ze školačky promění na bojovnici s rudýma očima, která se ohání svou krví zbrocenou katanou…

No, tohle je scéna z první epizody. Saya se z opojení opět probudí, ale cizinec ji neopouští. Představí se jí jako Hadji, její věrný a oddaný společník a služebný. Hadji mi byl zpočátku trochu protivný, ale jak jsem ho poznávala blíž, zamilovala jsem si ho. Má svá tajemství, moc toho nenamluví a neustále s sebou nosí rakev – obal na cello na které nádherně hraje. Postupem času zjistíme, že Saya je královna Chiropteranů… (ty nestvůry) který vypadají jako vlkodlaci a chutě mají jako upíři. Sayina krev je jediný způsob, jak je zabít. Proto Saya v boji s nimi používá speciálně navrženou katanu, o kterou se vždy před bojem řízne a speciální kanálky krev rozvedou po celé délce zbraně. Když se potom její krev dostane do těla chiropterana, jeho krev zkrystalizuje.

Jenže Saya není jediná královna. Má ještě sestru Divu, dvojče, obdařené nádherným hlasem (díky němu to jméno - dostala ho od Sayi) a pěknou dávkou zlomyslné zvrácenosti. Saya s ní bojuje už několik století… ano, století. Sayu i Divu totiž nejde jen tak zabít. Může je zabít jen krev té druhé, což vydá na pěkné sesterské drama. Víc už asi prozrazovat nebudu, protože děj seriálu je opravdu velmi komplikovaný, objevuje se tu spousta postav z různých dob a taky tajné organizace. Velmi zajímavé jsou i nepopiratelné narážky na nevraživost k praktikám americké armády. Sem tam si začnete říkat, že už je to zbytečně natáhnutý, ale za chvíli se stane něco, co vás donutí si pustit i ten desátý díl v řadě. (a to jste se chtěli podívat jen na jeden) Spolehnout se můžete na krásné souboje, nádhernou animaci a potoky krve… jo, i na lásku dojde, ale opět to nebude jednoduchá záležitost. Taky si připravte kapesníky, protože některý díly by rozbrečely i skály.

Pokud byste někdo chtěli tenhle seriálek vidět, tak stačí říct, mám ho na dvd a má 50 dílů ;) Na závěr ještě nějaký obrázky ať máte na co koukat. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kino

Většina z vás ví, že od ledna pracuju ve zlínským multikině. Pomalu splnění malýho snu... já a filmy, to šlo vždycky hrozně dobře dohromady. Práce v kině (přes všechny vaše představy) bohužel nezahrnuje celodenní sledování filmů. Podle rozpisu směn můžete zastávat tři funkce: pokladna, uvaděč nebo bufet. Na pokladně prodáváte lístky a děláte rezervace, bufet zásobuje návštěvníky předraženým občerstvením a uvaděč ... to je ten, co celý den běhá, otvírá, zavírá a uklízí sály, nosí na bufet popcorn a tak nějak celkově obstarává úklidové a hlídací práce.

Až donedávna byla práce uvaděče jediná z prací, kde nemůžete dojít k manku nebo jiné finanční ztrátě. Proto taky spousta lidí chodila jenom na uvaděče. Já si oblíbila i pokladnu... ale bufet sem teda samostatně ještě nezkoušela a ani se mi tam nechce. Jenže teď už se ani mně ani nikomu jinýmu moc na toho uvaděče nechce. Důvodem jsou nové zázračné 3D brýle. Nebudu tu psát, kolik jedny stojí, ale je to dost hnusná pálka. Film Bolt si sice teď užijete v nádherným kvalitním 3D formátu, ale pro uvaděče je to peklo. Když je plný sál, máte na starosti 120 brýlí a 120 neukázněných diváků, ze kterých vždycky vzejde pár, který nenapadne, že se ty brýle vracejí a že když si je ukradnou, tak jim budou stejně na nic.

A pak se stane, že ta super nová trupr technika selže a vám najednou skončí film o půl hodiny dřív a vrací se vstupné. Přičemž na největším sále má za pár minut začít nejnavštěvovanější film v programu. A na to tam jsou 4 uvaděči. Jeden stojí u vchodu do největšího sálu, jeden hlídá ostatní sály a dvě vybírají od stovky naštvaných lidí brýle. Takže se dvoje ztratily. Jeden pachatel byl dopaden, ale protože ty brýle nechal v sále a někdo jiný je ukradl, není možné mu to dokázat a odchází nepotrestán.

Kolektivní odpovědnost - dvě slova, hodně peněz. Takže od té doby provází vybírání brýlí neskutečná bezpečnostní opatření - otevřít jen půlku dveří, jeden kontroluje, aby dali všichni, druhý rovnou počítá a skládá do košíků, třetí hlídá nouzový východ a kontroluje ještě jednou, aby dali všichni. Nebýt toho, tak sme včera přišli tak o deset brýlí, když se lidi začli  hrnout nouzovým východem.

Lidi v kině, to je taky kapitola sama o sobě. Někteří, jak přijdou do kina, změní se v prasata. Stelou si pod sebou popcorn, lepí na sedačky žvejkačky a nechávaj obaly od tajně donesenýho jídla v sedačkách. Když to uklízíte, začnete pak mít pochybnosti o lidské normálnosti. Zvlášť navoněný slečinky mě dokážou dost překvapit, když pak po nich zbude popcorn všude okolo. A jídlo do kina... všude cedule, že si nesmíte nosit do kina nic, co nebylo koupený v bufetu. a co dělají lidi? nosej si to jídlo odjinud! Já to v kině taky dělám, ale každej normální člověk snad aspoň to jídlo schová a nebude s ním ještě mávat před kamerama! No, radši už skončím, bo polemika o lidech v kině by vydala na román.

Aspoň, že máme aspoň odměny ve formě volňásků a každý týden nějakou kontrolní projekci :) A taky přístup k plakátům :P když sem se poprvý dostala do místnosti, kde se skladujou, lítali mi nad hlavou andělíčci a zpívali Hááálelujááá. takže kdybyste nějakej chtěli, stačí říct, já už si s nima začínám pomalu tapetovat pokoj :D

 

Takže Pika s váma, rošťáci a uvidíme se v kině!!