pondělí 13. září 2010

Brňák ví, že…

Tohle mi přišlo mailem a hodně mě to pobavilo. Řekla bych, že většina, ne-li všechno je i pravda.

1) Brňák je hrdý, že všechny historické památky svého města dokáže oběhnout za tři hodiny a stojí ho to dohromady padesát korun.

2) Brňák ví, že cena desetistupňového piva v běžných restauracích včetně centra nepřesahuje hranici 25 Kč a všechny nápisy jsou jednojazyčné - tudíž česky. Prská, když cena poledního menu přesahuje padesátikorunu.

3) Brňák cizince toleruje, i když je nevyhledává a protože mu nic nepřinášejí, nijak se před nimi neponižuje ani je neodírá. Nejraději má Araby a Turky z pouličních směnáren.

4) Brňák miluje, že ať už se z centra rozeběhne na jakoukoliv stranu, vběhne do lesa či na pole dříve, než mu dojde dech.

5) Brňák pravidelně chodí na utkání svého oblíbeného fotbalového mužstva, i když už 20 let nedokázalo nic kloudného vyhrát. Když dost mrzne a je led, zajde si solidárně i do Ronda na Kometu. (tenhle bod už se asi spíš otočil, Kometa se celkem vyšvihla – pozn. já)

6) Brňák je hrdý, že mluví normální češtinou. Nic nenatahuje, nic nezasekává. Používá deset slov, která nejsou známá zbytku republiky a která díky tomu pokládá za hantec. Brňák považuje každého, kdo hovoří pouze uměle vytvořeným, nesrozumitelným hantecem, za mimozemšťana a idiota.

7) Brňák se těší z toho, že může cestovat na povrchu, protože zná pouze padesátimetrový podchod pod Hlavním nádražím a i ten se dá obejít. Když už zatouží po podzemí plném vody, navštíví nedaleký Moravský Kras, kde nenajde průvan a koleje, ale pramičky a krápníky.

8) Brňák ví, že když v Brně hlásí dopravní špičku, jsou ucpány ulice Milady Horákové, Koliště, Pekařská, Husova, Cejl a výpadovka na Prahu. Samotné centrum je díky své velikosti ucpané pokaždé, když do něj vjedou více jak čtyři auta zásobování.

9) Brňák zná všechny zábavní podniky ve městě jménem a ví přesně, kde leží. Jediný zádrhel tkví v tom, že personál těchto podniků zná jménem také jeho.

10) Brňák se těší na každoročně pořádanou Velkou cenu silničních motocyklů. Sám ovšem stojí za plotem, protože nemá na vstupenku a kysele hledí, na fronty před veřejnými domy.

11) Brňák je oprávněně přesvědčen, že se v jeho rodném městě nachází jediné opravdu použitelné výstaviště v České republice. Proto nikam nejezdí a čeká, až mu nové trendy ukážou ostatní na BVV. Sám má ovšem jen povrchní přehled o tom, která akce na veletrhu zrovna probíhá.

12) Brňák trpí panickou hrůzou z jedinců pilotujících auta s vyškovskou poznávací značkou. Toto malé moravské město se dvěma světelnými křižovatkami produkuje řidiče neschopné řešit elementární dopravní situace a způsobující dramatické řetězové havárie i při pojíždění na parkovišti.

13) Brňák celý večer zasvěceně hovoří o skvělé úrovni brněnského vysokého školství, aby se druhý den vztekal až k pláči, že ho nevzali na Karlovu univerzitu.

14) Brňák si pochvaluje možnosti koupání ve svém městě a ni kdy neopomene zdůraznit úžasné vyžití u brněnské přehrady i když ví , že voda v ní dokáže během několika minut zničit kovový trup tamního výletního parníku.

15) Brňák má pocit, že žije ve velmi pěkném městě. Proto na všechna ostatní plive špínu a když se vrací po D1 domů, tváří se, že bohunické paneláky neexistují.

16) Brňák ví, že jeho město se rozhodně nevyznačuje anonymitou. Ať se vyhýbá komu chce a jak chce, dříve či později na sebe narazí na „čáře“ = na (České). Je to pozitivní jev, pokud na dotyčného ztratil číslo a negativní v případě, že mu před časem odloudil manželku.

17) Brňák se naučil žít s faktem, že co vědí dva, vědí za chvíli všichni.

18) Brňák si zvykl, že bydlí v obydlené zatáčce mezi Prahou a Vídní.

úterý 27. července 2010

Šmarjá

Poslední příspěvěk 31. května??!! To jsem dost projela, co? No jo, když tam byl ten festival, pak zbytek zkoušek, stěhování, další festival, pak chvilka volna, vyplněná prací a zbytek času samozřejmě čistě neefektivní činností… a už je dneska.

O Festivalu Fantazie se rozepisovat nebudu, leda někdy v budoucnosti, pokud mě popadne touha něco sepsat, ale popravdě, zážitků bylo pomalu na román. Každopádně FF má dopad do přítomnosti a minimálně i do blízké budoucnosti. Potkala jsem tam pár fajne lidí, kteří mě přemluvili, abych se vypravila na Advik do Prahy. Takže zítra razím směr Praha, na 5 dní cca, abych spala v nějaké škole na zemi, chodila na (pro hodně lidí z okolí) podivný přednášky, workshopy apod.
Nevím, jestli se těším nebo ne, ale každopádně jsem zvědavá, mají tam být i hosté z Japonska, spousta fanshopů, přednášky o všem možným od japonské kultury až po yaoi a yuri… což stále přemýšlím jestli jít nebo ne, záleží na tom, kdo to bude přednášet. Opravdu by se mi nechtělo totiž poslouchat o yaoi od nějaké 15leté slečny, to fakt ne, děkuji.
Jo, od FF koukám na seriál The Guild, což je o partě šílenců, kteří hrajou on-line MMO hru, ale to je jiná story. Co chci říct je, že mě díky tomu začal zajímat žánr RPG. Krom toho, že jsem začala i hrát jednu takovou hru, tak jsem se na Adviku přihlásila na jedno live RPG. Mělo by to být něco s duchy a záhrobím, takže jsem zvědavá dvojnásob. Uvidíme, jak to bude vypadat.
Každopádně zítra odjíždím a opravdu doufám, že to bude stát za to. Teď si půjdu balit a navodit správnou japonskou náladičku, třeba i takhle:

Pika s váma, rošťáci, frčím za podobnýma bláznama, jako jsem já sama ;)

pondělí 31. května 2010

Little blue

Little blue bird flew over mountains, the air was too thin, bird could not almost breathe, fell down the sky right to its eternal grave. Poor bird will never fly again.
Ani nevím proč, ale nějak mě přepadla děsná depka a tzv. *loser* syndrom. Mám pocit, že nejsem nijak užitečná, konkrétně na festivalu. Všichni kolem mě mají zajímavou a důležitou práci, zatímco já… no, podržtaška by pro mě bylo povýšení =D nejhorší je, že to je teprv první den v práci.
Snažím se všechno vidět pozitivně, taky vidím, ale ony pocity si moc poroučet nedají a dělají si, co chtějí. Trošku se cítím jako slečna Shalott v básni Lorda Tennysona, kterou zhudebnila zpěvačka Emilie Autumn… kdo chce, můžete si ji poslechnout v tomhle videu:

Takže se jdu dát nějak dohromady, abych vám tu mohla napsat pár slov o úžasný besedě s Christopherem Lee, jedním z mála highlightů dnešního dne

neděle 30. května 2010

Festival je tu!

Jako loni, tak i letos přišel zas k nám MFF pro děti a mládež ve Zlíně. Jako loni na něm opět budu pracovat. Teda, dneska se ještě “flákám”, ale od zítřka mi facha začíná naplno, ale i tak si fest hodlám i užít. Byla jsem se už do kina kouknout a zjistila, že jeden z našich loňských super extra mega kluků z ochranky se za náma vrátil a zas nás bude “ochraňovat” (no, popravdě, kdyby cokoliv, tak by to muselo být naopak, že by potřeboval ochránit on). Každopádně mám radost, že se mi vrací ta skvělá festivalová nálada z minula.
Večer se chystáme na film Karlík a továrna na čokoládu a to ne moc kvůli filmu, ale kvůli hostu, který ho má uvést – Christopher Lee. Ano, je to on, našeho srdce šampion, Saruman s okouzlujícím charismatickým hlasem. Zítra s ním sice bude na půdě univerzity beseda, ale bohužel bude už 15:30 a já končím až půl hodiny poté. Uvidíme, třeba se mi zítra povede doběhnout aspoň na chvilku a pustí mě dovnitř aspoň nakouknout. Každopádně dneska jde i Zuzanka, která letos pracuje spolu s Leničkou v tiskovým centru, což jim neskutečně přeju a zároveň trošku závidím. Ale berme to realisticky, holky jsou na svou práci ty pravé ořechové a věřím, že díky nim bude festival pozvednut na vyšší úroveň… minimálně co se týče tiskového oddělení ;)
Tákže, milí zlatí, kdybyste měli cestu do Zlína a šli kolem Golden Apple Cinema, tak nezapomeňte zaskočit za vaší milovanou Miškou. Odměnou vám bude jak můj úsměv a radostné shledání, ale i super vychytávka v podobě projekční obrazovečky, přes kterou když přejdete, tak buď rozkopáváte balonky nebo třeba zvlníte vodní hladinu… pro ty rychle chápavé, najdete mě přímo tam, protože to je taková blbinka, že se od ní celý týden ani nehnu.

Paapaa, rošťáci. Festivalový Pika s váma!
pikachu

čtvrtek 27. května 2010

Něco jako základ

Stává se toho tak moc a někdy i tak málo, že se tak stane a člověk nenapíše zas měsíc nic na blog. Někdy si říkám, že bych ho měla zrušit a pak mě napadne jindy prostě začít psát. Dokopat se k něčemu je vždycky to nejtěžší.

28894_1182502142628_1830461057_356453_8231453_n

Nojo, zítra jsou volby, ale tím se zabývat nechci. Teda, volit půjdu, vo tom žádná. Jenom to není numero uno… ono taky co všechno může být numero uno po měsíci, že?
Možná bych mohla všechny pozvat na Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež ve Zlíně. Stejně jako loni budu pracovat v multikině. Doufám, že letos zas potkám nějakou hvězdu, loni byla ta slečna fakt moc fajn.
No, protože mě hned nenapadá, co ještě napsat a rozepisovat tady něco víc asi teď nemá smysl, tak sem hodím aspoň ještě jednu dost odpornou photoshopovou perverzi. Tuhle fotku jsem nenašla nikde na kuriozitách ale na skutečné reklamní stránce se zbožím, když jsem hledala něco na seminárku do Cross-cultural marketing and advertising. Přijde mi to jako neskutečná propagace anorexie a špatnýho vidění světa, protože takový tělo ta slečna mít nemůže ani za zlatý prase a skvělýho plastickýho chirurga. wholesale-only-new2

Dokud takový paskvily módní svět podporuje, nedočkáme se zdravých holek – jedny budou vyhladovělý a druhý zas z žalu, že tak nevypadají, přežírající se.

 

 

pátek 23. dubna 2010

Zmatek

Posledních pár dnů mám v hlavě neskutečný zmatek. Myšlenky víří rychleji než tornádo a usměrnit nejdou. Teda, když se usměrní, tak na špatným místě, což jde v řeči tornáda přirovnat ke srovnání budovy se zemí. f3601b710b_37363040_o2
Věci jsou neustále v pohybu a my s nimi. Někdy ale jedno předběhne druhé a pak nastává chaos. V téhle chvíli se kolem mě hrnou věci a já stojím pevně na jednom bodě a zírám. Nevím, jestli to chci, nevím co chci, nevím, jestli vůbec něco chci. Je to bláznivá doba a snažím se z ní co nejvíc vychutnat, protože nebude trvat dlouho (snad). Ani nevím, jestli mi to takhle nevyhovuje, všechno je nejisté a nic není absolutní. Je možný, že právě tohle potřebuju, určitý vnitřní neklid, ambivalenci pocitů a nálad. Vůbec to není negativní, ne všechno a to, co by mohlo být se i tak snažím vidět z lepšího úhlu. Na všem se dá něco najít. af4489c12c_60866044_o2
Například si vezměme dvě slečny, řekněme Rina a Yuki. Na  party se kolem Riny točí minimálně dva muži, zatímco Yuki si žádný nevšímá. Yuki má dvě možnosti, jak se na to dívat: může být nešťastná, že není hezká, že ji nikdo nebude mít nikdy rád a závidět své kamarádce; nebo se pořádně podívat z jiného úhlu.
Z takového by si totiž všimla, že muži okolo Riny jsou opilí, někteří i zadaní a evidentně s ní nechtějí navázat romantický vztah. Zatímco Yuki je takové nežádané společnosti ušetřena a ví, že když naváže vztah, nebude se muset bát, že by to nebylo opravdové, Rina bude muset neustále myslet na to, jestli není jen povyražením. V tomhle pohledu by naopak Rina vypadala jako ta s horším postavením.
Ale jak se na to podívat? Z obou a žádného pohledu zároveň. Yuki si na party nikdo z mužů nevšímá, ale může být šťastná, že ji nikdo ani neobtěžuje a když si najde přítele, bude to vážné a bude spokojená. Rina je obletována muži a ví, že je pro ně přitažlivá, protože z celé plejády těch krásných dam okolo si vybírají právě ji a to bez ohledu, jaké mají úmysly, přece by se nezaměřili na nějakou, která by pro ně nebyla dost atraktivní.
4ac4f8a706_39771512_o2A já jsem právě teď v podstatě Riki nebo Yuna, spojení těchhle bytostí. Někdy se těším pozornosti okolí, jindy spokojeně pozoruju svět z koutku, užívám si přítomnost přátel, atmosféru různorodosti. V hlavě mám zmatek, žiju zpomaleně i zrychleně najednou… obojí a nic

úterý 20. dubna 2010

Zlínský Souboj titánů!

Tak o tohle nešlo se nepodělit! Pro někoho, kdo nezná Zlín to asi vypadá divně, ale pro nás ostatní je to unikátní fotka… tohle je Zlín, město, kde je všechno možné a kde Hollywood bledne závistí

24784_1320963416780_1011630379_30786020_8248668_n