Stává se toho tak moc a někdy i tak málo, že se tak stane a člověk nenapíše zas měsíc nic na blog. Někdy si říkám, že bych ho měla zrušit a pak mě napadne jindy prostě začít psát. Dokopat se k něčemu je vždycky to nejtěžší.
Nojo, zítra jsou volby, ale tím se zabývat nechci. Teda, volit půjdu, vo tom žádná. Jenom to není numero uno… ono taky co všechno může být numero uno po měsíci, že?
Možná bych mohla všechny pozvat na Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež ve Zlíně. Stejně jako loni budu pracovat v multikině. Doufám, že letos zas potkám nějakou hvězdu, loni byla ta slečna fakt moc fajn.
No, protože mě hned nenapadá, co ještě napsat a rozepisovat tady něco víc asi teď nemá smysl, tak sem hodím aspoň ještě jednu dost odpornou photoshopovou perverzi. Tuhle fotku jsem nenašla nikde na kuriozitách ale na skutečné reklamní stránce se zbožím, když jsem hledala něco na seminárku do Cross-cultural marketing and advertising. Přijde mi to jako neskutečná propagace anorexie a špatnýho vidění světa, protože takový tělo ta slečna mít nemůže ani za zlatý prase a skvělýho plastickýho chirurga. 
Dokud takový paskvily módní svět podporuje, nedočkáme se zdravých holek – jedny budou vyhladovělý a druhý zas z žalu, že tak nevypadají, přežírající se.
Žádné komentáře:
Okomentovat