Little blue bird flew over mountains, the air was too thin, bird could not almost breathe, fell down the sky right to its eternal grave. Poor bird will never fly again.
Ani nevím proč, ale nějak mě přepadla děsná depka a tzv. *loser* syndrom. Mám pocit, že nejsem nijak užitečná, konkrétně na festivalu. Všichni kolem mě mají zajímavou a důležitou práci, zatímco já… no, podržtaška by pro mě bylo povýšení =D nejhorší je, že to je teprv první den v práci.
Snažím se všechno vidět pozitivně, taky vidím, ale ony pocity si moc poroučet nedají a dělají si, co chtějí. Trošku se cítím jako slečna Shalott v básni Lorda Tennysona, kterou zhudebnila zpěvačka Emilie Autumn… kdo chce, můžete si ji poslechnout v tomhle videu:
Takže se jdu dát nějak dohromady, abych vám tu mohla napsat pár slov o úžasný besedě s Christopherem Lee, jedním z mála highlightů dnešního dne
Žádné komentáře:
Okomentovat