Zdaaarec, tož sem přestěhovaná. Druhej den a už mám seznam věcí, který sem zapomněla. No, hlavně, že tu mám brusle, na který kvůli tomu hnusnýmu počasí stejně nemůžu. Podle mě je ale úspěch už to, že sme to všechno vytáhli do toho 4. patra. Pravda je, že když sem táhla dvě těžký krabice, abysme nemuseli chodit víckrát, tak sem měla namále, abych neskončila i s krabicema u paty schodiště.
Byteček je opravdu proti loňskýmu luxusu na kolejích fakt malinkej. V podstatě je to jedna místnost, která slouží dohromady jako ložnice, pracovna, kuchyň a jídelna. Předsíň skrývá skříně, nějaký poličky a lednici. Jediná další místnost je koupelna spojená se záchodem. Díky větráku ve stropě tam dost táhne, takže vylézt z vyteplenýho sprchovýho koutu je dost dobrodružný. Ale pozooorte.... máme masážní sprchu!!!!
Po první noci musím říct jenom tohle: na tvrdý matraci bolí každá vystrčená kost. A to už mám dost obalený kosti tukem, takže do prostoru netrčí. Že je slyšet každej šustot, to mi nevadí, zvykla sem si z kolejí i z domu. Pak si ještě musím dovízt lampičku, bo tu není. Zatím mi nejhodnější Ondra jednu pučil, za což sem mu dost vděčná.
Když už sem u Ondry, dneska sem od něj dostala pravej dáreček k narozeninám (ten předtím byl totiž prý cestovní, ne narozeninovej). Je to mapa Ostrova filmořezů, plná zákeřných hádanek, který musím vyřešit cestou k heslu k cdčku, kde najdu poklad! Fakt nevím, kam na ty úúúúžasný nápady chodí. Je vidět, že práce kreativního charakteru je pro něj a že udělal dobře, když přesedlal z techniky za náma. Samozřejmě krom toho, že kdyby techniku nevzdal, nikdy bysme se nepotkali, což by byla víc než škoda. Když se ještě vrátím k těm hádankám, tak sou kompletně filmový a opravdu zákeřný. Z hlavy sem vyluštila jenom jednu a je opravdu velká náhoda, že ten film vůbec znám, bo to není kasovní trhák. Tak schválně, kolik z vás bez hledání ví, kdo hrál Johna Silvera v Ostrově pokladů? Jasně, je víc verzí toho filmu, ale napovím, že je to ta, kde si hlavní roli zahrál mladej Christian Bale (ano, je to on, Batman šamp(i)on).
Dneska nám taky začla škola. Z původního rozvrhu od 12 do 19 postupně odpadávaly předměty, až se scvrkly na přednášku z interpersonální komunikace od 12 do 14. Ta mě mile překvapila, bo přednášející mě přes můj počáteční odpor nakonec zaujal natolik, že sem si ani nevšimla, že už bude konec. 
Opět se promítly změny v rozvrhu. Nakonec nemá předzápis pomale ani cenu, bo se všechno stejně furt jenom mění. Mohla sem si vybrat - mít novýho protivnýho a náročnýho angličtináře v době, která by znamenala rozdělit den na ráno a večer a volno mezi tím - nebo mít dobře známýho pohodáře Deana v době, která by znamenala jezdit v neděli večer do zlína. Nakonec sem zvolila možnost 2, bo v bakalářským ročníku nestojím o to přidělávat si starosti, jestli mě skrz anglinu vůbec pustí ke státnicím.
Věřím, že všechno špatný je pro něco dobrý, v prváku sem taky zvládala jezdit v neděli. Navíc teď už jezdí student agency v 10 z Brna, kterým jezdí Ondra s Káťou, tak to bude snad v pohodě. Však je to jenom 14 týdnů, tzn. třináctkrát jenom už pojedu... a kdoví jestli tolikrát a v příštím semestru si to zas upravím zpátky.
Tak to je dneska ode mě všechno, mějte se a ozvěte se mi (minimálně přes komentáře) ;) Pika s váma
