Vánoce jsou za náma

Tak, a zas máme na klid nárok zas až do Vánoc. Taky se vám ani nezdálo, že byly Vánoce? Vzpomněla sem si, že mám v zásobě ještě jedno krásný video. Pamatujete na první Vánoční reklamu Coca-coly? Všichni z ní měli krásný vánoční pocit. Tak si můžem zavzpomínat, jaký to bylo:

Happy tree friends

Na sentiment bude ještě času dost zítra, takže dneska se ještě věnuju odlehčením. Ahmed se líbil? Asi jo, když nikdo neprotestoval. Uvidíme, jak si povede další videjko. Kdo z vás nezná Happy treee friends? No, nehlaste se všichni :D je mi jasný, že ste všeobecně znalí uličníci, takže vám nejsou cizí. Takže tu máme vánoční díl aneb co se může dětem stát když je necháte s dárkama samotný ;)

Přestávka mezi uklízením

Taky uklízíte? Pokud ne, tak vězte, že se máte, bo my ostatní se tady totiž dřeme, aby to zítra na Štědrý den všude krásně vonělo a blýskalo se.

Pamatujete na Ahmeda, mrtvého teroristu? Loni před Vánoci se objevilo jeho vánoční video, možná ste ho už viděli, já teda taky. Ale s českýma titulkama sem ho objevila poprvé až letos. Určitě se na to podívejte, zvedne vám to náladu ;)

Další porce Váááánoc

Sem si dneska ráno uvědomila, že se mi nepodařilo vyplnit si svoje "předsevzetí" napsat každý den do Vánoc jeden příspěvek. Tak dneska jich snad na odčinění přidám víc. A začneme jednou krásnou klasikou. Nevím, kolik z vás zná film Meet Me In St. Louis (nebojte, já ho taky neviděla, jenom se o něm učila), ale určitě většina z vás bude znát tuhle milou písničku Have yourself a Merry little Christmas v podání Judy Garlandové. Slyšela sem ji naživo i od Christiny Aguilery. Ta je sice skvělá zpěvačka a zazpívala to s (až příliš) kudrlinkama, ale tahle klasika je prostě nejlepší.

Vianoceeee, Vianoceeeee

Ako vloni tak aj dnes aj nabudúce, teba dneska a mňa možno zajtra chytí infarkt, Šťastné a Veselé

Uz zase plno sněhu a vsade sama zima

kto vtipnejsi vyhra? chripka ci angina

obchody plne ludi ktori sa v nich tlacia

nakupuju darceky lebo sa im pacia

na uliciach zapchy soferi nervozni

na sardinky v autobuse trubia ako blazni

plackanica tlackanica kazdy to inac vola

aspon ze na dva tyzdne zavrie kazda skola

sviatky radosti a pokoja nechapem co si cela nesvoja ved su tu

vianoce,vianoce ako vlani tak aj dnes aj nabuduce

teba dneska a mna mozno zajtra chyti infarkt

stastne a vesele!

vravi sa ze vsetci sedlaci a snobi

lietaju na sviatky niekam na Bermudy

nechcem byt jak oni to by ma trapilo

ale aj vynimka obcas potvrdzuje pravidlo, že

sviatky radosti a pokoja nechapem co si cela nesvoja ved su tu

vianoce,vianoce ako vlani tak aj dnes aj nabuduce

teba dneska a mna mozno zajtra chyti infarkt

stastne a vesele!

All I want for christmas trochu jinak ;)

Baf!

Tak sem si zas konečně jednou za čas přehrála fotky z mobilu do noťásku. Původně sem zamýšlela ukázat vám svůj ukopnutej malíček :D, ale zachránily nás vánoční trhy na výstavišti. Celkem nuda, předražený a nic moc věci.

Ale jedna věc se přece jenom našla. Jdu si tak koupit svařáček u templářů a najednou mi ve scéně nakupujících něco nesedělo. Kouknu a tam ON! Říkám ségře, ať koukne doleva, ta chvíli nechápe a pak na půlku haly udělá takový to lekací haaa... normálně se dva metry od nás o stánek opíral Joker! To bysme nebyly my, abysme toho nevyužili k fotečce ;)

Ale řeknu vám, byl nějakej divnej. Pořád se díval někam do dáli a na otázku, co tady dělá, řekl, že neví. Asi se tak vžil do role. Radši sme ten pavilon opustily, abysme náhodou neskončili jako ta nemocnice v Gotthamu. Když sme potom procházely kolem asi o deset minut později, už tam nebyl. Zmizel stejně náhle jako se objevil.

Nejdivnější na tom všem je jedna věc: NIKDO (krom nás) SI HO NEVŠÍMAL!! Lidi chodili kolem, stáli ve frontě čelem k němu a ani jeden mu nevěnoval pozornost. Chápete to? Lidi už sou buď tak zblblý z dárků a Vánoc nebo už sou tak otupělí z televize, že už je podobnej chlápek, opírající se o stánek ani nepřekvapí.

THE DARK KNIGHT

Inter Arma

Ahojte rošťáci, to zas zlobím, co? No jo, sem holt zaměstnaná osoba a když zrovna nejsem zaměstnaná osoba, tak sem líná osoba. Kdysi sem slíbila, že až budu mít fotky z natáčení, dám je sem. Ano, dočkali ste se, to ste rádi, co? Dám sem jenom pár, bo jich mám hafo a většina je spíš pro účely přímých účastníků. Tak aspoň pár ukázek:

 

Tady je příprava na jednu z dlouhé řady běhacích scén.

 

 

 

 

 

Lekací scéna, výraz snad svědčí za vše XD  Na tý fotce se mi líbí hlavně, jak Vojta (rejža) nakukuje zvědavě přes rameno Liborovi (kdo to asi bude, že?)

 

 

 

 

Zahrála sem si trochu i na maskérku. Po minulým Antiplesu a po InterArmě sem už pomalu expert na falešná zranění (chcete vidět "podříznutou" Mišku? ;) )

 

 

 

 

 

To abyste viděli, že se umím i smát ;)

 

 

 

 

 

 

Takhle se točí, když chcete ukázat pohled očima postavy. Je docela švanda čučet na soustředěnýho kameramana a kontrolujícího rejžu a představovat si, že proti vám sedí hrající herec. Btw. to se mi nechce na záchod, jen mám hrát vyděšenou.

Ten s molitanem je Lukáš, jinak kameraman, ale u studentskýho filmu dělá každej, co je zrovna potřeba.

 

A bachá, moje vrcholná scéna s AK. Na tuhle sem se těšila celý natáčení a při ní sem se těšila až skončí, bo se mi do kolen zařezávaly kameny, bolely mě ruce a málem sem si vykroutila oči :D

Tady je krásně vidět, jak mi Vojta (rejža) všechno vysvětloval a nastiňoval, co tam chce vidět. Doufám, že sem to splnila.

 

 

Na závěr se sluší představit ještě mého hereckého kolegu. Jmenuje se Richard a holky musím zklamat, je zadaný.

 

Tak končí prezentace fotek (pro dnešek). Příště bude...

to eště nevím, ale slibuju, že to bude ještě letos :-D

 

Zatím teda Pika s váma, rošťáci!

Návštěva čajovny

Musím vám něco napsat. Teda ne, že bych fakt musela, ale prostě se mi chce a sama sobě jsem to slíbila. A minimálně sliby dané sobě samému bysme měli plnit, abysme si sami sebe nemuseli přestat vážit a věřit. To sou zas úvahy, co? Asi mě to zas chytlo :-D

O víkendu, jak někteří z vás vědí, sem zůstala ve Zlíně. Jednou za čas to člověku neublíží, zvlášť když tady ten týden prolítne jak žíznivá čára za psem v Somálsku. No, sice bylo dost, co dělat, ale ono se toho musí prostě využít. Tak sme se dohodli s Evankem, že mi ukáže svou oblíbenou čajovnu. Ono když je jeden od Brna a studuje ve Zlíně a druhej je ze Zlína a studuje v Brně, tož to se horší něco domlouvá.

Tákže, nebyla to sice moje první návštěva čajovny, ale stejně sem musela vypadat jak zkříženina Alenky v říši divů a babky Kelišové. Nápojový a jídelní lístek mi přišel, jak napsaný cizí řečí a údiv nad možnostmi čajových lístků neměl konce. Dost mě zaujal čaj, který měl v popisu: Dejte si ho, když nechcete 30 dnů spát.

Nakonec jsem taktně přenechala volbu na Evankovi. Ten mi asi chtěl dopřát co nejživější vzpomínky a objednal mi Čaj-čaje-čaj. Co je na tom? No, krom toho, že to je čaj s mlíkem (ještě sem nikdy neměla tolik odvahy si do čaje nalít mlíko) a skořicovou příchutí? Asi to, že když je pro vás připraven, začne se už od "kuchyně" (lepší by byl název laboratoř) linout mužský křik: "Čaj, čaje, čaj, čaj, čaje, čaj...". Až vám s obřadně vážným obličejem slavnostně předloží čajík na stůl. Ono to asi napsané nevynikne, ale fakt to stojí za to. Doporučuju si to objednat, protože je to opravdu hodně dobrý čaj, zvlášť pro ty z vás, kdo mají rádi sladké.

Z původního záměru max na 2 hodinky se stalo posezení na 4 hodiny + plus projížďka po Zlíně, která byla fakt super. Vůbec sem nevěděla, že tady je tolik míst, které ještě neznám. Hlavně, že je tak velký. Ale i přesto je to pořád velká vesnice. Aligato Evanku ;)

Koutek hrůzy

Chcete se bát? Nudí vás zbabrané vyvražďovačky stupidních obětí? Právě pro vás bude můj posthalloweenský tip. Bez okolků se přiznám, že to je pravděpodobně nejděsivější film, který sem kdy měla možnost vidět.

A o co vlastně jde? O OKO! Japonský (to by chtělo zdůraznit) horror z roku 2002. Viděla sem ho náhodou, kdy se mi povedlo jej podchytit na ČT2 s originálním dabingem a titulkama. Tím je film ještě děsivější, což ví ti, kdo někdy slyšeli japonský dabing. Děsivost filmu nestojí na "lekačkách", kterých si ale taky užijete, zvlásť když to nečekáte. Naopak když byste ji čekali, nestane se nic. To vystupňuje vaši hrůzu na nejvyšší stupeň. V podstatě to způsobí dojem, že nevíte, co se stane ani kdy.

Lidé jsou známí po celém vesmíru tím, že je děsí neznámé. Proto se s náma taky nikdo moc nekamarádí, obyvatelé vesmíru nemají čas ani náladu si získávat xenofobní planetu :-D

to byl takový odchyl od děsivého, abyste se nebáli až moc. O čem Oko je? Mladá slepá dívka Mun dostane šanci, že bude opět vidět. Našly se totiž pro ni ideální náhradní oči od neznámého dárce. Problém je, že oči jí přinesly víc než by chtěla. Mun začíná potkávat podivné osoby, které nikdo jiný nevidí. Problém je, že ONI vědí a moc se jim to nelíbí... zbytek si musíte vychutnat sami. Vřele doporučuju všem, co si troufnou nechat se vyděsit k smrti. Muhehe

Halloween

 

Boys and girls of every age
wouldn´t you like to see something strange?
Come with us and you will see this our town of Halloweeen

 

Scary Haloween to all of you, guys ;)

      

 

Let the nightmares lead your way tonight

HaHaHAHAHAHAHAA

Su v telce ;)

V poslední době jsem sem nenapsala vůbec nic. Víte čím to bylo? Miška má teď hrozně moc práce s projektem Castingofka, ve kterým mám fci asistentky managerky... tzn. že dělám plno těch věcí, který se nechtěj dělat nikomu jinýmu. Zvlášť teď mám dost práce, když je Jaruška na nemocenský.

V úterý jsme točili na Castingofku spot a naší nejmilovanější Vendy se povedlo tam dostat telinu. Ti nám natočili reportáž. Sranda je, že na kameru měl pro nás mluvit Martin sám, ale pánové si vymysleli, že chtějí i mě. A tak se Miška ocitla v regionální RTA :D no jo, žádná nova to není, ale o tom to přece není, ne?

http://www.rta.cz/index2.html?region=k03&ifs=i

je to třetí reportáž ... enjoy ;)

Bruslím, bruslíš, bruslíme

Včera jsme byli s Ondrou (Ondlou ;)) konečně na bruslích. Oba máme nový brusle od léta a ještě nebyl čas je pořádně zajezdit. Teda já je použila za tu dobu dvakrát. Jednou hned den koupě na ulici... kdo znáte naši ulici, je vám jasný, že stačilo jedno projetí a byla jsem vytřepaná jak kdybych seděla na pračce. Taky se mi podařilo poprvé zapojit chrániče, když se mi brusle rozjely z kopce a já neměla, jak zastavit :D ještě, že jsem si ty chrániče fakt koupila.

Podruhý jsem je vyzkoušela cestou do Kounic za Miškou. Cesta přes Moravský Bránice je na nich nemožná, ale mezi Novýma a Kounicema je docela dlouhej úsek nové asfaltky. Vyšla jsem trochu dřív, na začátku Nových nasadila a svým kolíbavým tempem se kodrcala směrem Kounice. No, protože jsem stále neovládala brždění, zachránily mě svodidla :D

Zpátky k současnosti. Ondla neodolal mému naléhání a přivezl si do Zlína taky brusle. Kvůli blbýmu zářijovýmu počasí se nám pořád nějak nedařilo je použít. Až do včerejška, kdy nám opravdu velkou náhodou odpadly 4 hodiny Krizové komunikace a dokonce i svítilo sluníčko a bylo hezky. Zabalit brusle a razíme. Bohužel nám před nosem ujel jeden trolej a museli jsme čekat na další... Ondla asi už musel ze mě šílet, bo jak já se nudím, tak blbnu.

No nakonec jsme si i přes zámkovou dlažbu na části cyklostezky zajezdili docela hezky, Ondla mě naučil brzdit (KONEČNĚĚĚĚĚ) a dokonce dělat obloučky :P zatím jenom malinký, ale na začátečníka prý není špatný. Dokonce se nám podařilo pobavit kolemjdoucí... no spíš já a moje řvaní "Padám, pomoooc" :D

Nakonec mě napadlo tu památnou chvíli, kdy Miška stojí na bruslích, sportuje a ještě se u toho baví, zdokumentovat. Měli jsme jenom mobil, tak kvalitu nehledejte:

tady ta je z dálky, abyste taky viděli to krásný podzimní čarování (jo, to na čem stojím je cesta, akorát teda není vidět a jezdit po ní na bruslích, to je taky sranda - "pomoooc, jedna brusle se mi zastavila, padám, ááááá")

 

 

 

 

 

Jeden pokus o pózu (všimněte si, jak mám krásný brusle)

 

 

 

 

 

Srandička, dělám, že padám (ale ani jednou jsem nespadla... nechci žalovat, ale Ondla málem dvakrát, bo dělal machrovinky)

 

 

 

 

 

 

 

Pokus o romanťickou (haha) fotku s vyhozeným listím... no, foťáček je krapet pomalejší než listy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tohle už vyšlo líp... až na to, že to je totálně rozmazaný, ale co byste od mobilku chtěli?

 

 

 

 

 

 

 

A to nejlepší nakonec... podařilo se mi přemluvit Ondlu ke společné fotce. Pápá všichni, dvojka šílenců na kolečkách vás zdraví ;)

To ste eště nežrali

Pamatujete, jak jsem sem nedávno dávala znělku japonskýho anime Blood+? Psala jsem, ať si zkusíte, jestli zvládnete to karaoke zazpívat s ní. Bylo to těžký? Tak to je jenom slabej odvar toho, co pro vás mám dneska. Tuhle znělku nejen, že nestihnete zazpívat, ale já teda osobně nestíhám zatím ani pořádně číst! Zvlášť ten "refrén" je absolutně nechytatelnej. No, posuďte sami.

P.s.: jenom doplním, že tenhle kousek je z anime Death note, který jsem nedávno začala sledovat a musím říct, že je to dost zajímavej kousek, co se týče myšlenky. Zajímavá je i znělka sama o sobě, takže se vrhám hledat na stažení kapelu Nightmare (velmi sympatický a familiérní název, není-liž pravda? ;) )

Ze školy

Čáááu, tohle je poprvý, co píšu z jinýho než svýho počítače. A to dokonce ze školního a z hodiny. Máme cviko Webové prezentace.Od tohohle předmětu si slibuju, že se naučím aspoň trochu ovládat práci s webovou stránku, tudíž si konečně budu moct přizpůsobit blog dle obrazu svýho. No, začínáme něco dělat, tak se radši rozloučím. Nakonec udělám radost všem potterfilům ;)

Videa, videodeník

Tak sem normálně zjistila, že můj nový telefon je taaaak strašně super, že produkuje videa v minimální velikosti. Tzn., že video nezabírá tolik místa. To je fakt paráda... akorát to produkuje ve speciálním nokia formátu. Ten má zas jednu nevýhodu. Nejde pustit v normálním přehrávači, tudíž je nemožný ho dát na net. Tím pádem vám sem nejsem schopná v současný době hodit videa z filharmonie a ani videodeník se nejspíš zatím nebude vyvíjet, ač příspěvky natočený jsou.

Abych blog ale neměla zahlcenej jenom plkáním, budu využívat bratránka YouTube. A začnem hned teď. Mám pro vás videiko úvodních titulků první řady seriálu Blood+. Slibuju, že jak bude někdy čas (třeba ve škole), napíšu vám o tomhle seriálu něco víc a přidám i fotky a fanarty. Ostatně jeden z nich už ste si mohli prohlídnout v předposledním příspěvku před tímhle (pochopili, že?).

Super na japonských znělkách je, že u nich bývá karaoke. Tak pokud chcete, můžete si rovnou i zazpívat, pokud to ovšem taky zvládnete. Já to teda zvládnu. Je ale pravda, že tuhle písničku jsem si oblíbila a mám ju dokonce jako zvonění ;)

Tož zpívání zdar... zní to blbě, ale znáte to: Dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Bydlení

Zdaaarec, tož sem přestěhovaná. Druhej den a už mám seznam věcí, který sem zapomněla. No, hlavně, že tu mám brusle, na který kvůli tomu hnusnýmu počasí stejně nemůžu. Podle mě je ale úspěch už to, že sme to všechno vytáhli do toho 4. patra. Pravda je, že když sem táhla dvě těžký krabice, abysme nemuseli chodit víckrát, tak sem měla namále, abych neskončila i s krabicema u paty schodiště.

Byteček je opravdu proti loňskýmu luxusu na kolejích fakt malinkej. V podstatě je to jedna místnost, která slouží dohromady jako ložnice, pracovna, kuchyň a jídelna. Předsíň skrývá skříně, nějaký poličky a lednici. Jediná další místnost je koupelna spojená se záchodem. Díky větráku ve stropě tam dost táhne, takže vylézt z vyteplenýho sprchovýho koutu je dost dobrodružný. Ale pozooorte.... máme masážní sprchu!!!!

Po první noci musím říct jenom tohle: na tvrdý matraci bolí každá vystrčená kost. A to už mám dost obalený kosti tukem, takže do prostoru netrčí. Že je slyšet každej šustot, to mi nevadí, zvykla sem si z kolejí i z domu. Pak si ještě musím dovízt lampičku, bo tu není. Zatím mi nejhodnější Ondra jednu pučil, za což sem mu dost vděčná.

Když už sem u Ondry, dneska sem od něj dostala pravej dáreček k narozeninám (ten předtím byl totiž prý cestovní, ne narozeninovej). Je to mapa Ostrova filmořezů, plná zákeřných hádanek, který musím vyřešit cestou k heslu k cdčku, kde najdu poklad! Fakt nevím, kam na ty úúúúžasný nápady chodí. Je vidět, že práce kreativního charakteru je pro něj a že udělal dobře, když přesedlal z techniky za náma. Samozřejmě krom toho, že kdyby techniku nevzdal, nikdy bysme se nepotkali, což by byla víc než škoda. Když se ještě vrátím k těm hádankám, tak sou kompletně filmový a opravdu zákeřný. Z hlavy sem vyluštila jenom jednu a je opravdu velká náhoda, že ten film vůbec znám, bo to není kasovní trhák. Tak schválně, kolik z vás bez hledání ví, kdo hrál Johna Silvera v Ostrově pokladů? Jasně, je víc verzí toho filmu, ale napovím, že je to ta, kde si hlavní roli zahrál mladej Christian Bale (ano, je to on, Batman šamp(i)on).

Dneska nám taky začla škola. Z původního rozvrhu od 12 do 19 postupně odpadávaly předměty, až se scvrkly na přednášku z interpersonální komunikace od 12 do 14. Ta mě mile překvapila, bo přednášející mě přes můj počáteční odpor nakonec zaujal natolik, že sem si ani nevšimla, že už bude konec.

Opět se promítly změny v rozvrhu. Nakonec nemá předzápis pomale ani cenu, bo se všechno stejně furt jenom mění. Mohla sem si vybrat - mít novýho protivnýho a náročnýho angličtináře v době, která by znamenala rozdělit den na ráno a večer a volno mezi tím - nebo mít dobře známýho pohodáře Deana v době, která by znamenala jezdit v neděli večer do zlína. Nakonec sem zvolila možnost 2, bo v bakalářským ročníku nestojím o to přidělávat si starosti, jestli mě skrz anglinu vůbec pustí ke státnicím.

Věřím, že všechno špatný je pro něco dobrý, v prváku sem taky zvládala jezdit v neděli. Navíc teď už jezdí student agency v 10 z Brna, kterým jezdí Ondra s Káťou, tak to bude snad v pohodě. Však je to jenom 14 týdnů, tzn. třináctkrát jenom už pojedu... a kdoví jestli tolikrát a v příštím semestru si to zas upravím zpátky.

Tak to je dneska ode mě všechno, mějte se a ozvěte se mi (minimálně přes komentáře) ;)           Pika s váma

Zprávy ze Země Nezemě

Helloouuu, čááo, sayonára, čus.... no jo, bin back :)

Z roadshow sem si přivezla hafo zážitků, zkušenosti a taky nějaký fotky. Akorát sou vytisknutý na papíře a ještě nemám doma scanner, takže je tady jen tak rychle neuvidíte. Ale stejně není moc o co stát, bo sem na nich já :-D

Kromě propagačních materiálů sem dostala dva krááásný dárečky od dvou milých gentlemanů. S oběma sem se neviděla celý léto, takže mi při téhle první příležitosti předali dárečky k narozeninám. Ondra mi dal jednoho z nejmiloučtějších méďů, kterýho sem kdy viděla a Dean splnil svůj slib a dovezl do ČR pravýho australskýho kangaroo (i s vlaječkou ;)) Dííííííky, thank you

Další novinka, ta je čerstvá, z dneška. Odteď sem totiž oficiálně zapsaná do třetího ročníku bakalářského studia Marketingových komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. A to znamená, že mě čekají státnice a stres a bakalářka a stres a... už sem zmínila stres? Je mi zle už teď, jenom když na to pomyslím... tak na to radši nebudu myslet a budu si užívat času volna a relativní bezstarostnosti.

V neděli se budu stěhovat, takže mě zítra čeká vyřizování různých restů, jako vyzvednutí tiskárny, změna majitele mýho tel. účtu apod. Taky je tu úklid pokoja a tamtadá, balení a stěhování osobně... do 4. (!!!!!!) patra bez výtahu!!! Chmmm, asi bych měla už začít i posilovat :-D

No nic, du asi uklízet a pak zas dokola přepisovat stížnost, kterou zítra budou naši spolu s pár sousedama dávat na obecní úřad. V podstatě jde o to, že se nám včera asi 10 cm od baráku promenádovaly 2 cca. 30 tunový kamiony, rozbili chodník a možná porušili nějaký vedení pod  ním, vjeli do zahrad a místo rozumnýho řešení se nám vysmáli, že to tady teď bude často... no, vzhledem k tomu, že místostarosta otevřeně ohlásil svý sympatie k tý firmě, to bude ještě zajímavý. Jenom doufám, že se jednou nevrátím z kolejí a nenajdu místo obyváku kabinu od kamionu :-D

Tož se mějte, rošťáci. Pika s váma!

Odjíždííííím

Ahojte,
vím, že sem stejě přes prázdniny moc nedávám, i tak se s váma chci rozloučit. Budu teď pár dnů jezdit po republice s roadshow Heineken... takže když byste chtěli mě vidět, zajděte tam. budem 30.8. v praze holešovicích na výstavišti
1.9. Hradec Králové - futurum
3.9. Brno - olympia
5.9. Ostrava - kdesi u stodolní :P
aa nakonec 7.9. Zlín - nám. práce
Mějte se tu krásně, rošťáci.
Pika s váma! ;)

Miniobrázek

Už dlouho sem se nedostala ke kreslení. Není čas, ani nálada tak nějak nepřebývá. Tak vám sem aspoň pro zkrácení čekání na další (to si fandím, co? jakoby na to někdo čekal :D ) dávám takovou čmáraničku, co sem nakreslila v dlouhé chvíli při sestřině oslavě narozenin. Je to samo inspirovaný už existujícím obrázkem...

Nástěnka

Uvědomila sem si, že sem se ještě nepochlubila se svou "nástěnkou" :D gagarinův bratr ale chybí. Ne, vážně. Jako malá sem chtěla mít nějaký místo, kam bych si dala věci, co se mi líbí a tak sem si v asku ve výprodeji koupila tuhle mininástěnku a zaplnila ji. Teď se mi ta zeď líbí už mnohem víc než když byla prázdná. I když by snesla ještě větší frekvenci :P

Ten obrázek uprostřed je od mé drahé Haničky, zobrazuje náš vodáckej tábor. Dala mi ho už v septimě, když sme se před koncem školního roku nudily. Moc tam toho takhle neuvidíte, ale vlevo u popelnice je postavička. To byl jeden blbec, kterej ju první den na vodě dost štval, bo ju nechal všechno oddřít. Protože sme se pak o tom bavili před instruktorama, kteří ho nikdo neměli rádi, nechali ho zbytek kurzu škrábat brambory a vynášet odpadky... pomsta byla sladká :)

Temný rytíř na csfd

Kdo z vás neví, co to je csfd: internetová filmová databáze, jedna z u nás nejznámějších a nejlepších. Kromě krásnýho přehledu filmů, seriálů atd. tam najdete i rúzný žebříčky nejlepších a nejhorších filmů a seriálů.
A právě žebříček nejlepších filmů se stal útočištěm pro Temnýho rytíře. V tuhle chvíli je totiž na 9. místě. Předevčírem to sice bylo ještě 6. místo, ale i tak je to pořád obrovský úspěch. Když uvážím, že na prvním místě je Forrest Gump z roku 1994 a krom rytíře je první film z roku nad 2000 až na 22. místě Město bohů. I kdyby Temný rytíř po prvotním nadšení stále klesal, je to obrovskej úspěch!
Pokud si chcete prohlídnout celej žebříček, zabředněte na: http://www.csfd.cz/zebricky/nejlepsich-200-filmu/?limit=200&zanr=0&rok=0&rok2=0&puvod=0

JOKER!

No tákže, prostě se téhle maniakální postavy nemůžu dost nabažit. Už se taky poprvé ve svým životě chystám na jeden stejnej film po druhý do kina... hádejte kterej to je... tadááá jasný, je to vono.
na youtube se objevila spousta videí s fanouškovskýma napodobiznama jokera. Tahle je jedna z nejlíp známkovaných a pokud de o hlasovej projev, je fakt dobrej... samotná "akce" začne tak v 00:45, i když teda nedoporučuju tomu, kdo film neviděl, bo to nepochopí. Tomu chlápkovi tak trochu nejde odlišovat postavy. Ale zas má hezkou angličtinu, tak to můžete zkusit a pak si tu scénu v kině pořádně užít.


další videiko je ukázka dvou odlišných postojů k jedné postavě, obě herecky dokonalé. Srovnání Jokera Jacka Nicholsona a Heatha Ledgera. Ledger ve svým podání dotáhl představu maniaka k dokonalosti, včetně nádherně mrazivýho smíchu, ale... bylo by to bez Jacka? Oba Jokeři mají něco do sebe.


hmmm? Co myslíte? Komentáře jsou vítaný... líbí se vám víc jeden z nich? nezajímá vás to? myslíte, že sem blázen já? no taaak, ukažte, že máte názor... nebo zavládne anarchie HAHAHAHAHAHAHA

Dark knight ... Let`s put a smile on that face

O filmu Temný rytíř (což je pro zajímavost první film o Batmanovi, v jehož názvu se nevyskytuje Batman) bylo už napsáno hodně. Drtivá, předrtivá  většina z recenzí, komentářů a názorů film vychvaluje do nebes a glorifikuje výkon Heatha Ledgera v roli Jokera. Až si jeden začne myslet, že se všichni museli zbláznit, protože o filmech se nepíše jen v superlativech.

Ale opak je pravda. Temný rytíř si všechny ty superlativy a chvály zaslouží. Pro mě ty dvě a půl hodiny byl jeden krátký okamžik mrazení, ohromení a dokořán otevřené huby. Nekecám, tohle byl snad první film, na kterým sem byla v kině, u kterýho se diváci chovali skoro jak někde v amerických historkách. Z celýho sálu se ozývaly pomalu až výkřiky, hlášky Ty vole a Páni lítaly vzduchem.

Nechci tu psát žádnou recenzi, bo by to byla jen oslavnej koment, jen chci napsat pár svých postřehů. Nebojte, žádný spoilery, ty sama nesnáším. První věc, které sem si všimla nejenom já, bylo upozadění hlavního hrdiny. Minulej film se podrobně zabýval jeho motivy, jeho nitrem a pocity. V Temným rytíři už se tomu režisér tolik nevěnuje. Někdo nadává, že je to škoda, že by to měl víc rozvést. Ale já si říkám, proč? Proč rozvádět něco, co bylo minule rozvedeno víc než dokonale, když všichni i z té chvíle ticha vycítí, že to není tak jednoduchý, jak to vypadá? Prostě to, co nebylo vysloveno, je vycítěno.

 

Supr vychytávka je Batmanův novej obleček. V minulým díle poprvý pohnul hlavou, teď je ještě flexibilnější a má taky krásný hračky. Ale nejsou to ty trapný pokusy z "vyvítekterých" filmů. No, nelíbila by se vám taky tahle motorčička?

Jedno report klišé si ale neodpustím. Prostě mi to nedá nevyjádřit svůj upřímný obdiv nad Jokerem v podání Heatha Ledgera. Že je dobrý herec prokázal Ledger už dřív, ale že dokáže podat oscarový výkon, to moc lidí doteď nevědělo. Včetně mě. Když sem poprvý slyšela o tomhle obsazení, dost mě to naštvalo, taky sem mu nevěřila. První trailery mě ale přesvědčily, že to nebude takovej průšvih a film? Ten mi ukázal, že sem byla totálně mimo... mrazivý triky, pohledy šílence, anarchie, chaos a černej humor podanej neuvěřitelně přesvědčivě, bez přehrávání... ten člověk fakt uměl HRÁT! škoda, že musím napsat uměl. Je to obrovská škoda, že si už v žádným filmu nezahraje. Jeho smrt byla zbytečná, jeho život ale nebyl a já si jen přeju a doufám, že za Jokera dostane Oscara - zaslouženě. Klaním se!

 

              

 

 

Why so serious?

 

 

 

 

 

 

P.S.: Už teď sou 2 scény z filmu kultem - ta s tužkou a ta s nemocnicí... kvůli spoilerům to nebudu rozvádět, ale tyhle scény nepřehlédněte (jako kdyby to šlo :D hahahaha)

P.S.2: Víc o filmu jako celku se chystám napsat do článku o geniálním režisérovi Chrisu Nolanovi ;)

Moje filmová kariéra

Hádejte, kde sem byla o víkendu... no jo, já vím, že sem to beztak všem vykecala dopředu :D ale stejně nevíte, jaký to bylo a co se dělo, co?! Hahá, teď sem vás dostala!

No nic, tož vám to řeknu. V pátek sem jela do Zlína na natáčení studentskýho filmu Inter Arma. Jela sem se Student Agency a to byl kámen úrazu. Nejen, že přes léto neplatí normální studentská sleva, ona mi nefunguje ani ta jejich slavná kreditová jízdenka! Takže mě to místo 68 korun stálo 120! Tak sem si aspoň vzala noviny, časopis a aji čokoládu!

Dojela sem asi v 5, v 6 sme měli zkoušku. Oni totiž kluci přes léto trochu upravili scénář. Takže z němýho filmu se stal film mluvící. Já sice nemluvila, ale očekávalo se ode mě, že budu prozpěvovat operu. To byl fakt řádnej šok. Dobrá zpráva byla, že odpadlo padání ze schodů, takže zbylo jenom stržení na zem.

Bydlela sem u kluků na privátě. Chlapská domácnost je sice dost zvláštní, ale já sem si tam připadala jako princezna. Kluci vařili, kvůli mě i uklízeli, pouštěli mě první do koupelny a dokonce dva spali v kuchyni, abych mohla mít pro sebe pokoj. Fakt zlatí.

Abych to tak nějak dala do shrnutí (bo zážitků by bylo na 10 stran): hodně sme běhali, což ve 30 stupněch v dlouhé uniformě s podšívkou není jednoduchý. Naštěstí sem měla dost pauzy, bo nejsem hlavní postava. V sobotu se toho stihlo málo, bo nás vyhodili z jedné lokace, pak začlo lejt a tak to byl docela stres se v nedělu ráno probudit do zamračenýho počasí. Naštěstí se vyčasilo a jeli sme s jednou přestávkou až do konce světla.

Dost mě bavily poslední záběry, kdy došlo i na trochu kaskadérký kousky. Herec mě měl třeba strhnout ze schodů a já měla narazit do zdi a spadnout na zem. Párkrát to celkem bolelo, ale to mi bylo jedno, fakt to bylo super. Rejža vypadal spokojeně, tak doufám, že se jim ten film podaří. Kluci dost i fotili, takže než bude film hotovej (to bude za hooodně dlouho), nějaký mi pošlou. Až je dostanu, tak se o ně podělím, to se nebojte.

Moc sem si ten víkend užila a to i navzdory tomu, že sem pak pomalu nemohla chodit a bolel mě snad každej sval a šlacha na těle. Sem taky vděčná, že sem potkala takový pohodový kluky. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se mi ještě někdy naskytla příležitost si zase zahrát :P

Novinky

Nějak nevím, co psát. Ne, že bych nic nedělala, to jen kolem mě proplouvá čas ani nevím jak. V Tescu sem se rozhodla skončit. Kolektiv je tam sice z větší části dobrej, ale tahle mechanická práce, kdy nemůžete nic ovlivnit ani vylepšit, není fakt nic pro mě.

Ještě mi zbývá zítra (čtvrtek) a pak 5 dní v srpnu. A co budu teda dělat? První co bude, tak v pátek odjíždím do Zlína točit Vojtův filmeček. Trošku se toho bojím, nevím, jak to dopadne, co se bude dít. No,pak se uvidí. Odpovídala sem na jeden inzerát o promo roadshow pro jednu agenturu. Včera mi z té agentury poslali nabídku na jinou promo akci na golfový hodinky. Termíny sou tam různý, ne ve všechny můžu, tak mi napsali, že se mi ozvou do konce týdne. Tak fakt nevím. No, tak jako tak je tu ono pozitivum, že skončím na pokladně.

Jo, naučila sem se pít Frisco. Maj ho teď ve slevě, tak sem to zkusila a chutná mi to :)

Nejvíc se těším až budu moct dlooouuuho a volně spát. Kdo mě znáte, tak víte, že sem schopná fungovat do noci, ale ráno mám až před polednem. V praxi to teď vypadá tak, že usnu kolem půlnoci a budík mi zvoní 5:20 (no jo, desetiminutovku navíc si taky dopřávám). To je ovšem na Michalku míň než málo...

pro názornou ilustraci připojuji obrázek, který snad dostatečně vyjádří můj postoj k postýlce a jejímu příslušenství

Užívejte prázdnin, bacha na vedra (před týdnem to mohlo být bacha na zimu, že?)

Pika s váma!

Jak si zkomplikovat prázdniny

Hello, jak sem slíbila, sem zpátky s další vlnou svých nezajímavých historek, který by nikdo neměl číst a vlastně ani psát. Ale co už, člověk dělá různý blbiny. Zvlášť já jich dokážu nadělat mraky.

Všechno začalo předplatným. V Premiere měli nabídku, že když si objednáte předplatný, dostanete 6 vstupenek do kina zdarma. První číslo se vstupenkama mi došlo, když sme byli v Chorvatsku. První, co bylo, tak sem chtěla pozvat do kina celou naši rodinu na Indianu Jonese :P (přiznávám se k jonesmánii). Objednala sem lístky hned na pondělí odpoledne. Plán dne byl jít se podívat na veleslevy při zavírání New Yorkeru, skočit k doktorce pro poslední očkování a pak hajdy do kina.

V New Yorkeru nebylo moc času, tak máma rychle vyrazila do dalšího obchodu, do ruky mi strčila peníze a trička a já to šla zaplatit. Stojím si tak u pokladny, skoro na řadě, sahám do kabele pro peněženku na zaplacení. V tom sem zavadila o flašku s pitím, ta se rozstříkla a v tašce mi udělala několikacentimetrový akvárko. Kouknu dovnitř a co nevidím? Mezi papírama mi tam plave mp3 a mobil. Tak sem je rychle vyndala. To už taška začla prosakovat a na podlaze se vytvořila kaluž minerálky. S největši potupou sem od pokladní dostala ubrousky a začla vytírat. Bo nebyl čas, tak sem svý věci jen tak hodila do vedlejší části tašky a běžela na sraz s ostatníma. Teprve u doktorky sem si všimla, že je mobil mokrej nejenom na povrchu. Voda byla pod displejem, u baterky, u simky. Táta prohlásil, že je to v hajzlu.

V Olympii, kam sme šli do kina, je prodejna Nokie. Ptám se, jestli se s tím dá něco udělat a prodavač odpověděl, že jo - hodit do koše. V tu chvíli už mobil jenom občas zablikal a vypnul se. Další den jel mobil, ale ne displej a ve foťáku byla furt voda. Zdálo se, že nemám na vybranou. Tak sem si objednala novej mobil :P

Je to Nokia 5310 Express Music, hudební telefon a je super! Akorát nebyl zrovna levnej, což znamenalo si pučit od našich. Plánovala sem si, že si najdu nějakou pěknou brigádku. Akorát ta se hledá těžce a já potřebovala nějakou rychlou jistotu. Tak sem šla za jistotou - do tesca. Teď dělám na pokladně a už mi to dost leze krkem, takže hledám na srpen něco jinýho. Moc nadějí v to sice nevkládám, ale štěstí je přelítavý a třeba jednou sedne aji na mě.

Pika je zpátky!

Páni, to je doba, co sem naposledy psala, co? No to víte, konec školy, rychlý stěhování, dovolená a teď brigáda. Jeden neví, co dřív. Ale teď sm si řekla, že je načase si vyčlenit čas a dohnat report ze svýho podivnýho života.

Tákže, něco o dovolený: Jeli sme s našima na makarskou riviéru do Chorvatska. Konkrétně do Drveniku. Prdel světa, všude samej důchodce a malý děcka. Ve voucheru bylo napsaný, že v blízkosti je taneční bar... ten sme našli, jenom sme přišli trochu pozdě, už je totiž prej pár let zavřenej :D

Jak je u nás obvyklý, v době, kdy sme tam byli, Chorvatsko ovládly tropy. Přes poledne tam nešlo vůbec existovat. Ale bo nedokážem sedět furt na zadku na pláži, jezdili sme na výlety. Navštívili sme i Bosnu a Hercegovinu. Tam na mě nejvíc zapůsobilo město Mejugorje (Medžugorje). Před nevím kolika lety se tam údajně pár lidem zjevila pana Marie a teď je z toho světově známý poutní místo. Tzn. hafo věřicích a hafo lidí, kteří se na nich chtěj napakovat. Je to tam samej stánek s náboženskejma suvenýrama. Za zapálení svíčky v kostele po vás chtěj euro!

Pak sme si zajeli do Šibeníku. Mámu dost vytáčelo, že kousek cesty se musí přes BiH, takže musela ukazovat pasy. Pár poznatků: krásný, ale drahý město s totálně příšerným parkováním. A hlavní rada: nechoďte na dvoukilometrovej výlet po hradbách města v poledním žáru 35 stupňů ve stínu - stín tam ani totiž není.

Nejlepší na celým Chorvatsku byly 2 pláže. Jednu z nich sme potkali cestou z Šibeníku. V jednom zálivu byl plážovej bar jak z Vražednýho pobřeží (Nick Slótr pamatujete? ;) ), krásně teplounká voda a velký oblázky - ráj! Ta druhá byla pustá úplně. Jen pár turistů, kteří měli svý auto. Osobně sem měla trochu problém s nudisticky založenýma čechama, konkrétně s jedním, kterýho bavilo bimbat si mezi nohama a hrdě se nastavovat.

Malá kuriozitka: v Drveníku dělali henu a Miška dostala šílenej nápad nechat si vyhenovat na rameno Pikachu, kterej se stal tak trochu stálicí tohohle blogu. Už sem seděla na místě, už mi vydesinfikoval místo a... pak nešika zničil šablonu a byla sem nahraná :/ takže Pikachu není :(

To be continued... rovná se pokračování příště. V příští části vás čekají podovolenkový peripetie aneb jak se někdy život zašmodrchá. Zůstaňte s námi..
Pika s váma ;)

Prázdniny!!

Hádejte, kdo už má všechny zkoušky hotový... samo, že Miška :) a dokonce dopadla nad míru dobře. Ale teda pravda taky je, že to bylo nejtěžší zkouškový, který jsem na vysoký zažila. Ještě nikdy jsem neměla na přípravu na zkoušku míň než jeden den. Ale už je to za mnou, což je úplně megasuper!
Včera jsem se stěhovala z kolejí. Vstávala jsem v 8 a až do půl jedné uklízela celej byt. Řeknu vám, byla to ještě větší fuška než jsem myslela. Při úklidu sprchy jsem se málem otrávila zplodinama ze sava, u kterýho se rozbil rozprašovač a díky tomu se mi vylilo víc než sem chtěla. V té malé místnůstce to udělalo nepěknou paseku. Hodinu jsem to větrala. Prostě jsem všechno co nejhezčejc vysmejčila, každou kachličku, každou poličku utřela, ledničku odmrazila a vytřela atd. A nakonec akorát přišla uklízečka, postavila se do předsíně a řekla: Máte vysáto, dobrý... a to bylo vše :D
Říkáte si, že se teď mám? že budu mít prázdniny? chyba lávky. Hned v autě mě máma zaúkolovala na další den, takže od probuzení žehlím, peru, vařím a prázdniny nikde. Kdybyste viděli můj pokoj, vypadá to tady jak v nějakým bazaru. Spousta krabic s věcma, oblečení atd. nemám to kam dát, tak to tu jen tak leží. Až bude čas, tak to zkusím zpacifikovat a pořádně si tu uklidit.
V pátek máme navíc odjíždět na dovolenou. A teď to nej: ještě nevíme, kam, na jak dlouho ani jestli vůbec někam pojedem. Mamka hledá nabídky na last minute a hádá se s tátou... aspoň je to zadarmo.
Doufám, že si na prázdniny seženu aspoň nějakou příležitostnou práci. Ráda bych si koupila novej noťas, ten můj už bude mít dva roky, to je tak akorát. Ale záleží to na penězích.
já zas zkusím časem něco napsat, jak se utrhnu od prádla a kuchyně.
Mějte se a pika s váma ;)

Balení

Je sobota podvečer a já tak nějak balím. Psala mi totiž slečna z dějin filmu, že z testu mám B, tak pokud to tak zůstane i po přečtení eseje, tak se v pondělí stěhuju domů... úplně stěhuju. Příští rok totiž už na kolejích bydlet nebudu, našly jsme si se Zuzkou privát. Budem tam bydlet jen my dvě na celým bytě. No, on je to jenom takovej pokojík, ale je tam kuchyňskej koutík a sociální zařízení, tak to bude stačit.
Jenže to mi přináší jeden problémek, a to je loučení. Nesnáším loučení, už vůbec ne s takovým luxusním bydlením, jaký tu mám. Teda až na příšery z konce chodby a teplý diskofilní sousedy. Ti mě dneska dokonce dvakrát vzbudili. Poprvý ráno a podruhý když sem si dávala poobědovýho šlofíka. Nesnáším je, ale miluju tady ten pokoj. Krásně sem si ho tady vyzdobila... možná až moc, bo teď nevím, jak to všechno převezu zas dom :D
Ono když je to rozházený po tom velkým bytě, tak vám to nepřijde, ale jakmile se to má všechno zabalit na jedno místo, tak je to teda velkej problém. Ještě sou tu pak takový ty věci, který tady nechaly holky, jako zbytek nekazivých potravin, prostředky na úklid atd. Fakt se to nezdá, teď sem si zdárně zabalila většinu oblečení, ale že tady mám ještě čtvery boty + papuče, velký svetry a nějaký drobný oblečení jako silonky atd., to už ani nemám kam dát. A to mluvím jenom o oblečení. Teda, fakt se toho děsím. No jo, tý jo, eště povlečení a deka a ručníky... sakra, věci z koupelny, z kuchyně, fén, kosmetika, lékárnička!!! POMOOOC, to bude fakt chtít pevný nervy a taťkovy svaly :D
Tak na mě myslete, jak se tu brodím bednama a kuframa.
Pika s váma!

Poslední zkouška

Tomuhle ani nebudete věřit. Ale je to všechno pravda pravdoucí.
Poslední zkouška byla přede mnou. Znáte ten pocit, nic neumíte, do toho vám řvou okolo sousedi a vy ještě musíte krom učení dopsat tu šílenou esej. Spíte 3 hodiny, pracujete do noci a od rána.
Zkouška měla být ve 12, do té doby jsem stihla dopsat esej, naučit se a dokonce přečíst povinný texty. Du do škole. Hmmm, místnost, kde jsem myslela, že se to má psát je zavřená kvůli přijímačkám. Tak se du zeptat do kanclu. Jo, jsme jinde. OK, tak jen ze zvědavosti. V plánu byla i česká kinematografie, v materiálech není, to z ní nepíšem? já tam totiž na tom nebyla. Ne? tak to máte problém, bez těch znalostí test nenapíšete. Ty materiály na tom netu byly, označené jako nepovinné. Hmm, když já myslela, že sou jen pro audiovizuály, když z toho budou bakalářit, tak asi potřebujou víc materiálů. EE, přesně naopak, nepovinný to je pro ně, bo už to znaj.
Co teď? Tak mi hodná, nejhodnější slečna dala 2 hodiny na prostudování asi 38 stran materiálů a ve 2 přijďte na U2, vyučuju tam důchodce, napíšete si to tam. OK, takže do menzy aspoň pro sušenky a pití, šup do knihovny, 2 hodiny zápasu s materiálama a se spánkem a hup na U2.
Koukám po důchodcích, ok, lezu dovnitř, dostávám písemku, začínám psát... najednou blik, světla zhasly, bude se promítat. Tak si to běžte napsat na chodbu. OOO? aha, tak jo. Řeknu vám, líp bych mohla opisovat vevnitř. Tahák sem si s sebou logicky vzít nemohla a na chodbě akorát čekala skupinka famečkářů na zkoušku z jakýsi blbosti. Když zjistili, že tam píšu písemku, málem dostali infarkt, ale nepomoh mi ani jeden.
Prej, jestli chcete, můžete použít papír navíc. Hmm, nakonec sem psala 2 hodiny (zase dvojka, to už je podezřelý, pronásleduje mě!!!) a popsala 5 STRAN A4! Sem myslela, že mně upadne ruka. Kdyby to byla aspoň záruka, že to dobře dopadne, ale ne, těžký to bylo jak... vím o pár věcech, co sem hafo zeslonila (to je jako zkonila, ale stokrát víc). To víte, já to vytvářím pro audiovizuály, ti z toho budou dělat státnice, tak to musí umět. Ale co jáááá?! Já nejsem audiovizuál!
Na kolej sem došla hladová jak somálec ve 4 (to je 2x2 - děsivé) a budu čekat do zítřka na ortel, jestli už mám hotovo nebo se to budu muset učit ještě jednou. Držte pěsti!
Pika s váma!

GRRRR

Znáte to, je večer před zkouškou, před váma ještě plno učení. Představte si, že vám do toho začne někdo řvát před dveřma. Teda nejhorší je, že to není přímo před dveřma, ale na konci chodby a zní to jako by byli s váma v místnosti. Tohle chování, hodný idiotů mě dovedlo k myšlence založit si něco jako videodeník. Můžete se smát, ale nahrála sem si jejich řev přes dveře a připojila k nim komentář. Sice tam neříkám úplně správný řeči ala červený šípy, ale už mě to nebaví...teď, když dopisuju tenhle článek se zrovna pustili do písniček z hříšnýho tance... nechtějte ten skřek slyšet, to fakt není nic hezkýho. Mým sousedům se to evidentně taky nelíbí, ale ač sou to borci, sou hrozný srabi a bojují s tím tak, že si pustí nahlas techno, aby to přehlušili. Takže to mám duo... akorát z každé strany něco jinýho.


video se nahrávalo dýl než sem myslela, takže se zatím situace trochu uklidnila... což jsem ráda, bo fakt nerada bych volala kolejbábě, nejsem práskač.

KIWI

Dělám právě na zítřejší zkoušku esej o Timu Burtonovi, jak jistě víte je to můj velký oblíbenec a jeho práce je mi velmi blízká... no ale k věci. Náhodou se mi v příbuzných videích objevilo tohleto dílko. Sice to nemá s původním tématem nic společnýho, ale je fakt krásný, dost melancholický. Takhle podle mě vypadá pravá svoboda a vrchol štěstí, ač je jen krátkej. Koukněte, nebudete litovat:

Ignis Brunensis

Neviděli ste ohňostroj, dokud ste nebyli na Ignis Brunensis. Všechny jiný ohňostroje mají sice hezkou muziku, sou monumentální a taky často k muzice pasujou...
Tohle všechno mají i ohňostroje Ignis Brunensis a ještě něco navíc. Sou sladěný perfektně, do detailů propracovaný, aby vzbudily emoce, ne jen bombastičnost. Fakt je to zážitek... teda pokud si najdete dobrý místo ke sledování. To znamená často dorazit na místo tak hodinu předem. Zvlášť na přehradě, kde se konají všechny soutěžní ohňostroje.
Na francouzskej měli naši 2 vstupenky na hlavní tribunu a my s Angel jsme si s předstihem šly najít vhodnýho fleka. Ten den odpoledne celkem dost pršelo, tak bylo bláto. Naštěstí jsem vzala pláštěnku, takže jsme si mohly sednout na zem. Našly jsme supeeer fleka! Nad vodou je kousek rovný země, pak sešup a právě na jeho vrcholu jsme se usídlily. Tím se zaručilo, že před náma nebude nikdo stát a taky pěkná sranda při sledování lidí, co kloužou po mokrý mezi :D málem jsem se počůrala smíchy... možná je to ode mě hnusný, ale znáte to: největší radost máte z cizího neštěstí.
Zpět k Ignis Brunensis. Ještě jsem stihla podívat se na závěrečný galaohňostroj, ten se odpaluje ze "Špilasu" (pro nemoraváky hrad Špilberg). K tomu se nám osvědčilo místo u jedný benzinky u Zvonařky. Letos byl krásně swingovej a barevnej.
Jenom škoda, že jsem neviděla soutěžní ohňostroj českýho barrandova. Byl na muziku z Pirátů z Karibiku a prý to byla úžasná podívaná. Češi byli vždycky machři. Do loňska ale nejčastěji vyhrávali Śpanělé... ale ti se letos neúčastnili.

Perex - help, hilfe, pomoc?

Nevíte někdo, jak se dá na blogu udělat perex? Je to to, jak máte na hlavní stránce jenom náhled článku a když si ho chcete přečíst celej, kliknete na něj a on se vám otevře. Občas se trochu rozepíšu a chtěla bych, aby byl tenhle semi-blog přehlednější. Prosím, prosím, prstíčkem hrabu, poraďte mi :)

Festival

Hmm, to sem ale dlouho nepsala. No jo, nebyl čas. Takže pěkně popořadě to doženem.
V uplynulým týdnu probíhal ve Zlíně mezinárodní filmovej festival. Měla jsem vypsanou pěknou řádku filmů, který jsem chtěla vidět. Nakonec to nedopadlo přesně podle očekávání. V první řadě tu byl fakt, že měl táta ve středu narozky a že jsem ten den jela domů.
V pondělí jsem se rozhodla jít na první film - japonský anime Dívka, která proskočila časem. Potkala jsem cesstou Jarču, tak šla i s Martinem (přítel) se mnou. Přišli jsme, doslali lístek, sedli si na volný místa a setmělo se... v tu ranu přiběhla uvaděčka, že sedíme na místech pro akreditovaný, tak jsme se omluvili, že to tam nikde nebylo napsaný. Jenže ženská za ní začala křičet, že copak neumíme číst... tak jsme ji pomalu vyfuckovali,že nebylo co. Poslední tři volný místa údajně hlídala jakási ženská pro někoho (nikde nikdo - jak typický). Vrcholem byl samotnej film: japonský znění, anglický titulky a českej simultánní překlad holčiny v promítací místnosti!!! Pamatujete porno z filmu Slunce, seno, erotika? Ano, tak tragický to bylo. Tož jsme rychle vypadli.
V pondělí jsme měly s holkama na kolejích takovou malou oslavu, kterou zakončil výlet na venkovní promítání filmu Bobule večer. Před filmem proběhl ještě ohňostroj. Po celou dobu filmu jsme děkovali za kolejní deky :D film celkem oddechovka, v některých situacích jsem se smála asi sama ze všech, bo to bylo o jižní Moravě, vínu a hlavně taky o burčáku :D lidi, co ho nikdy ani nepili, nechápali proč se tak chlámu... asi jsem jim přišla jako blázen.

V úterý byl na programu TIM BURTON! Večer promítali jeho kraťas Vincent, kterýho jsem ještě neviděla a po něm ještě Mrtvou nevěstu. Člověk se nemá moc těšit, ať není zklamanej. Prostě, sraz s Deanem (náš učitel angliny) byl o půl 8, já se s Ondrou sešla v 7, bo jsem mu ještě měla za úkol dát nás dárek, co jsme mu s holkama koupily k narozkám.
Kolem se začalo potulovat podezřele moc teenage individuí, co si hrajou na drsný. Tak jsme se šli pro jistotu podívat nahoru ke kinu. Ještě že tak! Už ve čtvrt jsme stáli ve frontě, kterou nově příchozí trapky nehodlaly respektovat, takže ucpaly i východ pro lidi, co šli z jinejch filmů. Naštěstí mám ostrý lokty, tak jsem se probojovala a získala pro nás tři lístky. Dean přišel jako vždy pozdě... ještě že nás má.
Těšila jsem se na Vincenta. Pustili ho v anglickým znění... se simultánním překladem dívčiny v "kokpitu". Fakt děsnej děs! Aspoň Nevěsta byla s titulkama. Po filmu jsme chtěli zajít do KFC, ale bylo zavřený, takže nám nezbylo než obětovat se v MCDonaldu. Dean navrhl jít ještě na jeden film, australskej, jak jinak :) menoval se Černý balon a byl zajímavej, ale nic lehkýho to nebylo.
To bylo všechno, co jsem stihla ve Zlíně z festivalu. Co bylo v Brně? Třeba zítra, čeká vás reprtáž z Ignis Brunensis a bamboocha pařby s rodinou... CU
Pika s vámi!

Mezinárodní den dětí

Tak vám všem, velkým i malým dětem, přeju hodně štěstí, radosti a dětské fantazie. Ať nikdy nevyrostem a neztratíme chuť si hrát ;)



PIKA S VÁMA! (asi si budu muset někde sehnat pokemony, to už se mnou není možný :D)

Dusnoooo

Tak jo, tohle už přestává bejt sranda. Nějakej šprýmař vymyslel super předpovědi, jak mají bejt bouřky a kdesi cosi a nějakej jeho kumpán nahoře zastavil všechny kohoutky na déšť. Následkem toho je, že sem večer, místo abych se klasicky mohla zabalit do peřinky, větrala jak o život a vzduch ne a ne se pohnout.
Před chvílí sem byla ve sprše a už je mi zas vedro! Tohle musí skončit. Potřebuju se učit, dělat esej, ale s takovou nic nevymyslím. Měkne mi mozek, furt bych jenom spala, pila a čuměla z okna.
Včera jsem se rozhodla posunout si zkoušku z úterý až na příští týden, abych se pořádně připravila... no hádejte co, nejede STAG! Vítej Murphy.
Dneska jsem chtěla jít do kina na Steamboy v rámci film festivalu, takže je to zadarmo... ale nejde to, bo nevím, jestli se mi podaří tu zkoušku přesunout. Tož se musím nějak donutit do učení! Chápete tu blbost, že ve zkouškovým období nejede stag, což je jediná možnost,jak se zapsat nebo odepsat na zkoušku a kde sou taky jediný informace, kdy a kde se zkouška kona?! Já teda ne.
Hawk, domluvila sem.
Pika s váma!

Rain

I`m sad I feel like a little child, somebody left there is no rain... a pořád se to hezky poslouchá :)

Čekání na bouřku

Předpověď pro Zlín pro tento den:
polojasno, bouřky 30 stupňů

realita je taková, že je polojasno... teplotu nevím, bo v pokoju je furt chladnějš, ale jasný je, že je dusno a to i tady v pokoju, takže to vypadá nadějně :P
akorát to vypadá, že pokud bude nějaká buřina tak až někdy večer, takže na procházku mezi kapkama deště už to nebude :/

The Mist

Dneska jsem dostala chuť kouknout se na nějakej plnokrevnej horrůrek. Nedávno jsem se na kolejní síti ptala po nějakým super horroru a jeden maník mi doporučil The Mist. Hned jsem koukla na CSFD, co to je zač...
V první řadě je to zfilmování románu Stephena Kinga. Tohohle autora ráda čtu, ale už o poznání míň ráda koukám na jeho filmy. To, co ve vás v knížce vyvolá děsivou husí kůži a donutí vás číst skoro celou noc, to je ve filmech často k smíchu. Naznačená hrůza spojená s fantazií je lepší jak otevřený pokoukáníčko na gumovou kreaturu a "patoky" krve.
Leč, je pár filmů, co se povedly... v první linii Zelená míle, Vykoupení z věznice Shawshank a samozřejmě Shining. Tvůrce The mist je náhohou ten, kdo se na prvních dvou výše jmenovaných filmech podílel (nevím jak, to tam nebylo). Navíc hodnocení 75% není tak špatný.

Takže k dojmům ze samotnýho filmu:
začátek Super! Přižene se tajemná mlha, ze které nikdo nevyjde živý. Lidi se zavřou v supermarketu a čekají... napětí stoupá, co se stalo? Opravdu mlha zabíjí? Jak?
A pak přijde první zklamání - obluda. Prapodivný digitální chapadlo dneska na nikoho dojem neudělá. Pak je tu totální blbost lidí, kteří ač vidí krev, zmizel člověk a nikdo nemá náladu na vtipy, si myslí, že si z nich ostatní dělaj šprťouchlata a vyjdou ven...
Čirou náhodou se v supermarketu nachází i náboženská fanatička, která tvrdí, že to je boží trest a, světe div se, ono jí to záhadně vychází, doslova. Až jsem začla přemýšlet, jestli ti filmaři nejsou taky nábožensky založení.
Po chvilce dohadování přichází další ale OPRAVDU šílená BLBOST. Co byste dělali, kdybyste byli zavření v supermarketu se skleněnou přední stěnou, kdyby přišla noc a venku se potulovaly příšery? Rožli byste? Já bych seděla potmě v nejzasším koutku krámu a dělala bych, že tam nejsem. Amíci sou ale jinýho názoru. Prostě lidi v tomhle filmu dělaj všechno proto, aby se stali potravou pro obludy.

Předvídatelnej děj, fanatismus vynášený pomalu do nebe... přesto je na tomhle filmu něco jinak. Je tu jeden prvek, kterej mě na americkým filmu zaujal. Teda kromě uvěřitelnýmu herectví syna hlavního hrdiny. Nechci vynášet spoilery, tak jenom řeknu, že když už se na tenhle film rozhodnete podívat, překonejte nutkavou touhu vypnout ho v polovině a dodívejte se ;)

Obr. numero 3

Tenhle obrázek sem rozdělala už tak před 2 týdnama, ale nějak furt nebyl čas a příležitost ho dodělat. Až dneska v noci. Kleknul mi počítač, nahlásil mi jakousi hrozbu a požadoval kontrolu. Tak jsem využila čekání a ráno na řadu přišly už jenom pastelky a hotovo.

Noční focení:


a finálko ve dne (nechápu proč, ale vyfotilo se to jako malej obrázek):


nakonec, abych byla korektní, tak tu je předloha:

Vedro, horko, hic

Tak minulej tejden sem si musela jednou oblíct i zimní bundu a tenhle tejden lituju, že ve Zlíně nemám plavky. Což o to, na pokoji chodím ve svetru, tam slunko zasvítí až k večeru... ale venku!
Tenhle víkend zůstávám ve Zlíně. Původně to bylo, bo Martin chtěl u nás na pokoji natáčet jeden ze svých semestrálních filmů, ale to nevyšlo, bo mu vybouch herec. Zůstávám tady, abych se naučila co nejvíc, v úterý mám zkoušku, ke který musím ještě navíc zpracovat seminárku... a pak ještě jednu seminárku do jinýho předmětu. Ale k tomu horku...
Lidi šílí! Anet se dneska stěhovala, odjeli kolem 12, tak jsem se ještě najedla a něco po 1 vyrazila nakoupit nějaký jídlo na přežití. Doufala jsem, že se vyhnu pátečním nájezdům z práce jdoucích nakupovačů... hmm, tak ne.

Prvně jsem zamířila k našim spolehlivým korejcům do Svitu, koupit si starý dobrý oslavanský adidasky... za 59 korun boty ke všemu, kamkoliv, kdykoliv. To bylo eště fajn, pak se začli trousit pracující. K Čepkovu jsem dorazila už přes notně zaplněný parkoviště k posledním kouskům volných vozíků. První štace - očistec - oddělení ovoce a zeleniny!!! Du si vybrat jabka, otočím se a jedna baba si strká nákup do mýho vozíku a ujíždí s ním... tož sem jí připomněla, že ona má vozík vedle a že by si nepomohla, bo ona tam má desetikačku a já žeton, tak jestli si to ještě nechce rozmyslet.
Další štace u vah... najít ve změti čudlíků ten správnej není lehký ani když do vás ze všech stran nenajížděj vozíky a netlačej se lidi.
Vrcholem bylo, když už sem vyjížděla do středního hlavního pruhu, najela mi zezadu baba vozejkem na nohu, tak tak sem ucukla abych neskončila s přejetou nohou. Ale baba ani nezaregistrovala, že před ní někdo stojí a čuměla furt do boku... to už sem se naštvala a "taktně" ju upozornila, že mi najela na nohu! baba se podívala, na půl huby prohodila promiňte a zas čuměla po výhodných nabídkách.

Bitky s vozejkama byly po celým obchodě, ale tomu sem se vyhnula, když sem vždycky vozejk "zaparkovala" do boční uličky a všechno si tam donesla. Za odměnu, že sem to zvládla jsem si koupila zmrzku a s plným batohem vyrazila.... hádejte co? zapomněla sem na mlíko :D tak jsem to ještě vzala přes dřívější delvitu, teď billu, koupila eště nějakou vodu do zásoby a obtěžkána snad 20 kilama nákladu se vydala na horskej výstup ke kolejím.
Celou cestu od kaufu sem přežívala jen díky představě, že se vylepím na deku do parku a budu si číst svou bichlu ke zkoušce. Hmmm, hádejte co. No jo, začátkem tejdne sekali trávu, v úterý, kdy sme byli v parku s Ondrou to eště šlo, ale po těch vedrech je z té posekané trávy dost odporná páchnoucí a vzduchem létající zbraň. Jenom jsem parkem prošla a bylo rozhodnuto, že park dneska nebude... to to nemůžou shrabat a odvízt? Asi ne, tohle je Zlín.
Přišla sem zpocená, bylo mi vedro... teď tu sedím ve svetru :D večer zas budu mrznout a ráno se probudím zpocená do vedra, ale stejně to tady mám ráda. Jenom mi tu už teď chybí Anet, taky Hanka... kdokoliv.

Do bojé

Někdo už má zkoušky za sebou, někdo před sebou a já sem tak za půlkou. Ještě to bude tuhý boj, ale my se nevzdáme! Zabojujem a zvítězíme. Pikachu nás provázej ;)

Pika s vámi!

Zkoušky, zkoušky, zkoušky, blééééé...

Toť důvod, proč sem tak dlouho nepsala a ani nic pořádně psát nebudu. Zkouškový období je v plným proudu. Už máme za sebou týden se 4 písemkama, jedním ústním a obhajobou výzkumu. Dneska sem zmákla obhajobu ročníkovky, což je super, Ačko se vždycky hodí. Zítra následuje písemka z Projektovýho managementu a angliny + zápočet z výzkumu. Světe div se, ale to bude pro tenhle týden všo. Pak už mě čeká jenom písemka a ústní z dějin filmu, reklama, audiovize a ještě pár zápočtů - formalitek. Je to celkem náročný, ale aspoň to bude brzo hotový a stihnu se ve Zlíně ještě podívat na Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež a snad i natočit ten film. Zatím se totiž akorát furt posouvá dál a dál, až pomalu do doby, kdy budu už pryč.
Toť aktuálně asi hotovo. Du se zas učit to blbý RIPRO, co mi furt utíká z hlavy.
Čus bus

Jeden pro mámu

Jelikož bude v neděli svátek matek, přemýšlela jsem, co bych jí mohla dát. Do obchodu bych se sice dostala, ale napadlo mě, že když už začínám s kreslením, proč jí nějakej pěknej obrázek nenakreslit. Asi si budu muset koupit nějakej pořádnej blok. Doma mám starej skicák, ale jak jsem zjistila, na můj gumovací styl není stavěnej. Krom toho hodně pohlcuje barvu pastelek a když chci nějakou výraznější, musím pomale prodrat papír.
Takže, zase jsem kreslila podle předlohy. Tentokrát jsem dopředu věděla, že nechci kopii, ale trochu něco podobnýho. Ani by to zkopírovat nešlo, bo originál je kreslenej v počítači.
Originál:


A mobilem focený výtvor (světlo je špatný,však je noc):
ještě před vybarvením


finálko



Snad se to bude mamči líbit :)

První výtvor

Jak sem psala, že bych chtěla začít kreslit, tak už je na světě první výtvor. Zatím se hodlám zaměřit na kopírování pěkných obrázků a pokud se dostanu do formy, třeba začnu dělat vlastní výtvory... ale to bych musela zkouknout hodně filmů a nakreslit hoooodně obrázků. Takže to je dost nereálný.

Tohle je původní obrázek:



No, moc se to nepodobá, ale co už... ještě jsem to vycolorkovala, aby to bylo veselejší. Je to focený mobilem, bo mi nejede scanner, takže kvalita nic moc.
očekávám konstruktivní kritiku :)