Vedro, horko, hic

Tak minulej tejden sem si musela jednou oblíct i zimní bundu a tenhle tejden lituju, že ve Zlíně nemám plavky. Což o to, na pokoji chodím ve svetru, tam slunko zasvítí až k večeru... ale venku!
Tenhle víkend zůstávám ve Zlíně. Původně to bylo, bo Martin chtěl u nás na pokoji natáčet jeden ze svých semestrálních filmů, ale to nevyšlo, bo mu vybouch herec. Zůstávám tady, abych se naučila co nejvíc, v úterý mám zkoušku, ke který musím ještě navíc zpracovat seminárku... a pak ještě jednu seminárku do jinýho předmětu. Ale k tomu horku...
Lidi šílí! Anet se dneska stěhovala, odjeli kolem 12, tak jsem se ještě najedla a něco po 1 vyrazila nakoupit nějaký jídlo na přežití. Doufala jsem, že se vyhnu pátečním nájezdům z práce jdoucích nakupovačů... hmm, tak ne.

Prvně jsem zamířila k našim spolehlivým korejcům do Svitu, koupit si starý dobrý oslavanský adidasky... za 59 korun boty ke všemu, kamkoliv, kdykoliv. To bylo eště fajn, pak se začli trousit pracující. K Čepkovu jsem dorazila už přes notně zaplněný parkoviště k posledním kouskům volných vozíků. První štace - očistec - oddělení ovoce a zeleniny!!! Du si vybrat jabka, otočím se a jedna baba si strká nákup do mýho vozíku a ujíždí s ním... tož sem jí připomněla, že ona má vozík vedle a že by si nepomohla, bo ona tam má desetikačku a já žeton, tak jestli si to ještě nechce rozmyslet.
Další štace u vah... najít ve změti čudlíků ten správnej není lehký ani když do vás ze všech stran nenajížděj vozíky a netlačej se lidi.
Vrcholem bylo, když už sem vyjížděla do středního hlavního pruhu, najela mi zezadu baba vozejkem na nohu, tak tak sem ucukla abych neskončila s přejetou nohou. Ale baba ani nezaregistrovala, že před ní někdo stojí a čuměla furt do boku... to už sem se naštvala a "taktně" ju upozornila, že mi najela na nohu! baba se podívala, na půl huby prohodila promiňte a zas čuměla po výhodných nabídkách.

Bitky s vozejkama byly po celým obchodě, ale tomu sem se vyhnula, když sem vždycky vozejk "zaparkovala" do boční uličky a všechno si tam donesla. Za odměnu, že sem to zvládla jsem si koupila zmrzku a s plným batohem vyrazila.... hádejte co? zapomněla sem na mlíko :D tak jsem to ještě vzala přes dřívější delvitu, teď billu, koupila eště nějakou vodu do zásoby a obtěžkána snad 20 kilama nákladu se vydala na horskej výstup ke kolejím.
Celou cestu od kaufu sem přežívala jen díky představě, že se vylepím na deku do parku a budu si číst svou bichlu ke zkoušce. Hmmm, hádejte co. No jo, začátkem tejdne sekali trávu, v úterý, kdy sme byli v parku s Ondrou to eště šlo, ale po těch vedrech je z té posekané trávy dost odporná páchnoucí a vzduchem létající zbraň. Jenom jsem parkem prošla a bylo rozhodnuto, že park dneska nebude... to to nemůžou shrabat a odvízt? Asi ne, tohle je Zlín.
Přišla sem zpocená, bylo mi vedro... teď tu sedím ve svetru :D večer zas budu mrznout a ráno se probudím zpocená do vedra, ale stejně to tady mám ráda. Jenom mi tu už teď chybí Anet, taky Hanka... kdokoliv.