V minulosti, vždycky, když mi nebylo z něčeho zrovna do smíchu, utekla jsem od reality do svýho světa. Trochu to může připomínat reklamu na Coca-colu: Pro život, jak má být... prostě jsem si přetvořila realitu, podle toho, jak by to podle mě mělo být, jak bych si to přála. Celkem se mi to osvědčilo, takže to použiju jako terapii i v tomto případě.
Takže vám představuji svůj nový privátní dům.
Platím jenom elektřinu a internet (wi-fi, bez omezení, s vlastním firewallem), ale neřeknu vám, kolik to je, bo byste mohli závidět.
I když se může zdát, že moře je slaný, tady není (teda pokud je uzávěr vody přepnut do polohy Sladká voda). Teplota se reguluje termostatem, při použití sprchové hubice se dá i osprchovat. Neboooo a to pozorte: si můžu skočit k soukromému vodopádu ;) A ten výhled!
Výtah samozřejmě nechybí, i když je založený na systému kladek, je totiž jenom na dopravu nákladu, jako nákup atd. Jinak mně osobně stačí provazový žebřík. Spím v obrovské posteli s nebesy, když mi je vedro, tak se můžu vyspat v síti, zavěšené na balkoně. Kuchyně je plně vybavená, je tam trouba, takže si můžu i péct, což skromně říkám, že mi i jde.
Můžu tam klidně bydlet i sama, když si chtějí všichni bydlet v obyčejných privátech, tak ať si bydlí. Jinak, kdyby někdo chtěl, místa tu mám ještě dost.
Asi vás ještě zajímá doprava do školy atd. Není to ani daleko, dostanete se tam tak, že se vydáte přímo za nosem a za třetí hvězdou doleva. Můžete jednoduše naskočit na větrný proud, který tudy probíhá každých 5 minut. Cesta trvá tak maximálně 10 minut, když se loudáte.
Kdyby vás ještě zajímalo něco bližšího, tak mi napište vzkaz, ráda vám o svém novém bydleníčku popovídám. Mějte se, žijte blaze.
čtvrtek 10. dubna 2008
Bydlení 2
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Týýý jo. Koukám, že bydlení máš fakt luxusní. Hned bych se nastěhoval, kdybych mohl. Hlavně ten soukromej vodopád vypadá moc zajímavě. Určitě k němu bude i skluzavka, která povede podzemní jeskyní a potom tě vyprske gejzír zase na povrch :-D
Jinak doufám, že se k němu realita, třeba byť jen nepatrně přiblíží. Je mi líto, když čtu, slyším a vidím, že věci nevycházejí tak, jak by měly. Škoda, že lidi nemají nad hlavama takový ty komiksový bubliny, aby bylo vidět, co si myslí. Bysme se asi divili. Je fakt, že lidí, za který bych dal v tomhle ruku do ohně, že jsou upřímný, moc neni. O to víc super ale jsou ;-)
Nezbývá mi než doufat, že třeba zase najdeš nějaký impuls. Rozhodně bych nechtěl, abys dělala něco, co tě nebaví...
Papa... však ono to sluníčko mezi mrakama vždycky vykoukne. A když ne, musíme na něj zaťukat.
Knock, knock...
Okomentovat