Proč mi to tak trvalo

No, dlouho sem nic nenapsala, co? Tak to trochu vysvětlím. Ségra v sobotu odjížděla do Anglie, tož je jasný, že den předem je nemožný něco napsat... zmatek po celým domě. Celej zbytek víkendu jsme strávili čekáním a přemýšlením, jak se jim jede, jestli už sou tam atd. Měli ste vidět to loučení! Můžu ale říct, že jsme na tom nebyli nejhůř, někde brečely celý rodiny, u nás jenom trochu máma. I když teda objetí jsme možná stihli nejvíc :D
Teď je ještě furt v Anglii, je strašně spokojená, byla ve starbucks, kde ochutnala prý to nejlepší kafe, co kdy pila, mluvila v obchodě a mají super domácí. Bydlí u páru, kterej už má dospělý děti. Pan domácí je blázen do techniky, má nejnovější vymoženosti, včetně pohybový herní konzole (nebo jak se to menuje). Prý má dva laptopy do práce a třetí na hry... shibby :D
Nebudu tady zapisovat všechny zážitky, který nám popsala, je jich požehnaně. A to nevíme ani zlomek toho, co dělali. Já jsem mezitím onemocněla. Konečně mě ten hnusnej bacil už dohnal. Blbý je, že mě dohnal až když sem dojela do Zlína. Do města svázat ročníkovku jsem už došla značně hekající a dost "mimo realitu". Kopec do školy, kterej už sem jakž takž začla zvládat sem vyšla jenom s obrovským úsilím, zpocená až za ušima. Ten den už škola neměla význam. Stejně to dopadlo i v úterý, kdy jsem se donutila jít aspoň na anglinu. Dom jsem jela až dneska (vlastně už včera), teda ve středu večer. Proč? To napíšu příště, bo už koukám do počítače moc...